Jméno Tiziano Internò určitě hodně říká Dakarům a milovníkům offroadu. Ale „Rally POV“ rozhodně říká ještě víc. Nemluvíme o ničem jiném než o cestovatelském deníku, pohledu (to znamená POV, neboli Point of View) „romantického dobrodruha“, který se už tři roky pohybuje na Dakaru. Navíc v kategorii Malle Moto, nyní Original by Motul, kde nelze počítat s asistencí mechanika. Pilot z Brescie prostřednictvím videí a sociálního obsahu přiblížil mnoha lidem svět Dakaru, odpověděl na otázky a objasnil pochybnosti a také ukázal určité pozadí vždy fascinujícího a nebezpečného závodu. Ale kde to všechno začalo? Na EICMA jsme měli příležitost udělat rozhovor s Internò, zde je to, co nám řekl.
Ten “sen jménem Dakar” pro vás pokračuje.
Začal jsem před třemi lety, stavěl jsem si motorku v garáži, tedy jako skutečný nováček v ohrožení. Nyní zastupuji italskou značku jako oficiálně podporovaný řidič. Sen, který jsem si nikdy nepředstavoval, když jsem začal tuto cestu.
Řekněte nám, jak toto dobrodružství začalo.
V prvním roce jsem závodil s beta verzí, kterou jsem si sám postavil: měla mnoho nedostatků a navíc to byl rok Covidu, takže jsem ji nikdy nemohl otestovat v poušti. Zjistil jsem proto, že závodím s motocyklem, který nebyl nikdy testován, a zjevně jsem měl několik problémů. Minulý rok jsem jel na zákaznické motorce od Husqvarny, kterou všichni nazývají perfektní motorkou, vlastně jedinou motorkou pro Dakar, pokud ji chcete dokončit! Měl jsem tedy diametrálně opačný zážitek: spolehlivé, prověřené vozidlo, možná ne snadné, ale přesto velmi bezpečné.
V příštím vydání budete místo toho řídit Fantic.
Už jsem to testoval na více než 3000 km v Maroku a musím říct, že si myslím, že jsem našel svou spřízněnou duši! Je to kolo mnohem bližší enduru, tudíž přívětivější, jednodušší a z hlediska jízdní dynamiky připomíná kola, na kterých jste vždy jezdili v terénu. Má vše potřebné pro Dakar, ale pokud jde o jízdní vlastnosti, zůstává jízdním kolem, takže opravdu zábavné a příjemné. Uvidíme, jak to půjde! Už je to velmi blízko: 28. listopadu nalodíme vozidla v Le Castellet, prolog začíná 31. prosince.
Nyní jste oficiálně podporováni, mění se trochu cíle?
Vlastně ne. Určitě jsem na tom lépe, jsem trénovanější a více si uvědomuji, co mě čeká, což mi určitě pomůže v tempu, které budu schopen během etap udržet. Ale mým prvním úkolem je vyprávět o Dakaru těm, kteří jsou doma. „Rally POV“ nyní sleduje 100 000 nadšenců, během Dakaru také dosahujeme více než milionu unikátních účtů. Nechtěl bych propadnout sobeckosti nebo touze někam to dotáhnout a pak třeba odstoupit na 4., 5., 8. etapě kvůli nehodě. Snažím se zůstat soustředěný na svůj první cíl, dokončit závod.
Kategorie se oproti předchozím Dakarům nezmění.
Zůstanu v Malle Moto, takže bez mechanika a není to triviální věc. Jakmile etapa skončí, musím vše udělat sám: vyměnit olej, filtry, pneumatiky, zkrátka opravit Pieru. Nazval jsem to letos. Také v tomto případě trochu více uvědomění, které mi pomůže pochopit, kdy sešlápnout plyn a dokončit etapu, než abych všechno vyhodil do povětří. Ale jsem připravený a v prosinci pojedeme zase na týden do Maroka na testování, další splněný sen. Hlavním cílem však zůstává vyprávět Dakar.
Jak byste popsal Malle Moto?
Je to rodina! Letos nás bude 26 jezdců, ale díky nim se budete cítit jako syn. V tom smyslu, že když večer dorazíte unavení do bivaku, máte lidi, kteří vám připravili bednu, váš stojan, donesou vám jídlo nebo pití… Jsou to zlatí kluci, kteří kromě toho, že kontrolují, Nejsou mazaní, jsou první, kdo vám poskytne podporu, ne mechanicky, ale určitě na emocionální a lidské úrovni. Opravdu se cítíte jako součást rodiny, kdy se tito jezdci snaží pomáhat jeden druhému v nesnázích, ale i v každodenním životě.
Jiný duch než ty první.
Ti první hrají jiný sport. Když někdo spálí spojku, neříkám, že mu dá prostředníček, ale určitě nepřestane. Řekněme, že na prvních 20-30 místech je čistý soutěživý duch, já tomu říkám MotoGP! Letos jsme viděli, že po 10 rychlostních zkouškách bylo prvních 5 za minutu: nevím, kolik desítek hodin speciálů, ale stále tam bojovali na hranici sekund. My jsme zase spíš amatéři, dobrodruzi, podle mě držíme ducha Dakaru. Myslím, že je hezké to říct o tom, co měl Thierry Sabine na mysli. Proto chci zůstat věrný jak své komunikační linii, tak svému způsobu života a interpretace této rasy. Dívám se na klasifikaci v italské nebo evropské rally, ale raději sdílím Dakar s novým kamarádem, kterého jsem potkal na ulici a kterého jsem možná zastavil, abych mu pomohl.
Pokud byste se mohli vrátit, chtěli byste zažít ten původní africký Dakar.
Jistě! Nebudu popírat, že Africa Eco Race je závod, který bych rád absolvoval. Mimo Afriku, kterou mám rád za to, co jsem mohl zažít, se mi zdá, že si tuto cestovní dynamiku hodně zachovává. Jak by řekl můj velký učitel Toni Merendino, “Vypadáš jako ty sračky, které se točí v trubkách!” V tom smyslu, že se mnohokrát vracíme do stejného bivaku po ujetí 700 km, z toho možná 3-400 na přesun, a někdy si říkáte proč. Ze závodního hlediska je perfektní, v tom smyslu, že existuje konkurence, konkurence, ale z hlediska dobrodružství a původního ducha tomu určitě něco chybí. Na druhou stranu Africa Eco Race si podle mého názoru stále uchovává něco z tohoto objevného ducha: neběžíte jen na čas, ale za poznáním. Je tam pořadí, Svitko a Gerini letos hráli špatně, ale chápete, že možná je to také cesta, zkušenost, která ve vás může zanechat něco navíc.
Krátkodobý projekt?
Tento rok [2023] bude to v březnu příštího roku [2024] místo toho se vrátí v lednu ve spojení s Dakarem. Takže rok 2023 může být právě tím rokem, kdy to udělat! Už o tom přemýšlím.
Líbí se vám „starý duch“ Dakaru, ale s moderními technologiemi. Jak tento nápad vznikl?
Také jsem 11 let dělal enduro na světové úrovni. V roce 2015 jsem jel první závod Assoluti d’Italia v Lignano Sabbiadoro: v sobotu jsem skončil 3., v neděli místo toho pršelo a řekl jsem si dost. Naložil jsem kolo, vše prodal a přestal závodit. Už jsem se motorky nikdy nedotkl: ne úplně, v tom smyslu, že jsem stejně cestoval, ale už jsem nepraktikoval soutěživého ducha. V roce 2019 jsem měl zážitek, který mi zcela jistě změnil život: opustil jsem Turín a dorazil na Severní mys na kole. Jmenovalo se to North Cape 4000, nepodporovaná akce, takže s taškami a kolem jste museli dojet na North Cape s průměrem 280 km denně. A dostal jsem se tam bez tréninku! Jakmile jsem se vrátil z té syrové, ale neuvěřitelné události, která vás vede k tomu, abyste překročili to, co jste považovali za limity, zeptal jsem se sám sebe “A co mám teď dělat?” Odtud vznikla myšlenka Dakaru.
Událost však nejen prožitá, ale vyprávěná.
Už nejsem jezdec, nepovažuji se za něj a nedívám se na pořadí, tak proč to neudělat tak, že svou práci, mám komunikační agenturu, nespojím se závodem. Pokusím se vyprávět tuto cestu v jakémsi cestovním deníku. Odtud jsem ji začal vytvářet, také proto, abych odstranil tabu. Chtěl jsem prozradit odpovědi, které jsem hledal na otázky a pochybnosti, které jsem měl, možná i tím, že budu kopat, ptát se, platit. Myslím, že tohle byl skutečný úspěch: šel jsem uspokojit svou zvědavost, která byla také zvědavostí tisíců lidí.
Jaké otázky vám kladou nejčastěji?
Určitě nejoblíbenější otázkou je, kolik to stojí. Musím říct, že sledující, nebo v každém případě divák, jsou často zdrojem inspirace pro tvorbu videí. Teď mám za sebou tým, který pracuje pro Rally POV, všichni společně jdeme hledat a pak ukázat pozadí pro mě možná triviální, protože jsem uvnitř, ale že pro ty doma jsou stále Hamletovy pochybnosti. I ti, kteří mě sledují, mi s tvorbou příběhu velmi pomáhají. Proto říkám, že prvním cílem je dokončit Dakar: Mám chuť vzít s sebou všechny lidi, kteří mě podporují. Je to zvláštní pocit, protože teoreticky jsem sám v poušti, ale v praxi se sám necítím: je to něco krásného a romantického.
Dakar, výzva roku 2023: zde je nová trasa
Znovu závodit v Saúdské Arábii: líbí se vám trať?
Na scénografické úrovni, cokoli říkají, je to úžasné. Území, která překonáte, jsou neuvěřitelná a rozmanitost etap je nevýslovná: jdete od kamenitých cest přes duny až po otevřenou poušť do 100 km. Odrůda, která například v Senegalu, Mauretánii, Alžírsku, Tunisku neexistuje. Možná existuje Maroko, ale to se bavíme o mnohem krásnějším a větším „Maroku“. Co se týče tras, hodně mě to přesvědčuje! Co mi ale chybí, je cesta: nevím, chtěl bych začít od pyramid v Egyptě a dorazit do Dubaje, pak bych si připadal jako na Dakaru 3.0. Ale podle mého názoru, když závodili v Jižní Americe, tahle věc tam byla, opravdu objevovali. Zde, vázaný na jeden stav, chybí „romantická a dobrodružná“ stránka. Ale to, co zažijete jako řidič, je stále neuvěřitelné.
Co by se podle vás mohlo změnit na této „chybějící straně“?
Letos však ujdeme dlouhou cestu: začneme od Rudého moře, dosáhneme severní hranice a pak uděláme dlouhou úhlopříčku směrem k Dammamu. Trasy zatím nezveřejnili, ale očekávám 9-10 000km, takže docela výlet. Nutno říct, že jde nakonec o smlouvy: Dakar je především firma a musí vyjít s penězi. Doufám, že v příštích několika letech zůstaneme v Saúdské Arábii, ale možná si i prodloužíme pár zastávek venku. Je tu Abu Dhabi s krásnou pouští nebo Dubaj, která by určitě dala jednomu…