Je to jeho druhý Dakar, ale tentokrát ho dokončil a vynikající výsledky. Paolo Lucci, původem z Castiglione Fiorentino, stejně jako jeho slavný předchůdce Fabrizio Meoni, vyčníval jako nejlepší Ital v této prestižní, ale těžké soutěži. Neustálý růst pro toskánského jezdce, jehož primárním cílem je neustále se zlepšovat a vyhlazovat veškeré nedokonalosti. Ale jaký byl váš Dakar? A jaké jsou plány na letošní rok? Měli jsme možnost o tom mluvit s Paolem Luccim, zde je náš rozhovor.
Jak hodnotíte svůj Dakar 2023?
Letos to dopadlo dobře. Loni jsem rozbil motorku, ale tentokrát jsem změnil pár věcí, včetně tréninku a týmu. Kromě bouračky 5. den, ze které se mi trochu zatočila hlava, jsem za zbytek rád. Udělal jsem několik dobrých zlepšení jak v rychlosti, tak v řízení závodu, to bylo důležité.
Nyní jste v BAS World KTM Racing Team, jaká byla tato změna?
Byl to důležitý krok jak pro tento Dakar, tak pro budoucnost. Je to jiný svět: kluci v týmu pracují opravdu dobře a v týmu byla vytvořena opravdu dobrá atmosféra a motorka je vždy perfektní. Jsem šťastný. S nimi jsem pak potvrdil celé mistrovství světa a Dakar 2024.
Měli jste konkrétní cíl nebo jste nejprve chtěli pochopit, jak se cítíte?
Nakonec jsem doufal ve výsledek, který jsem dostal. Nicméně v závodě, jako je Dakar, když vezmeme v úvahu, že se úroveň vždycky zvedne a že je tam tolik silných jezdců, je těžké dělat na začátku předpověď a ani se mi to nelíbí. Začal jsem prvních pár dní a odtud jsem víceméně viděl, jakou rychlost mám a co umím.
Zmínil jste svou nehodu. Můžeš nám říct, co se stalo?
Pátý den jsem havaroval na rychlé trati, motorka mě rozhodila a docela jsem se kutálel. Zpočátku jsem nemohl vstát, měl jsem naražená záda, krk, především hlavu. Pak jsem viděl, že jsem zničil všechno vybavení, nic mi nezbylo: tak jsem zvedl kolo, přestřihl dráty a všechno tam nechal. Do cíle zbývalo dalších 170 km a já šel po kolejích. Byl to docela náročný den, možná nejtěžší, jaký jsem kdy měl.
Jeviště „v temnotě“ v určitém smyslu.
Naštěstí to byl celý písek. Chtělo to trochu oka, ale zbyla mi i GPS organizace, takže jsem odtamtud viděl průjezdní body a na jakém kilometru jsem. Jediné však bylo, že jsem nebyl moc přehledný, špatně jsem viděl a měl jsem závratě. Nebylo to úplně nejlepší.
Co ti řekli, když jsi přijel?
Nechal jsem se vyšetřit a neměl jsem nic zlomeného, jen trauma hlavy plus sem tam pár bití. V následujících dnech až do klidové fáze mi nebylo dobře. O záda a krk se mi ale staral týmový fyzio, takže už mi bylo o něco lépe. Teď je po všem a začal jsem znovu trénovat.
Mnozí říkali, že to byl těžší Dakar. Jak to vypadalo u vás?
První týden byl velmi náročný, byly to dlouhé speciály a velmi pestré co do typu terénu. Byly i ty deštivé dny, které věci neusnadňovaly, ale mně se to moc líbilo. Bylo to dost selektivní v tom smyslu, že trénink vyšel v těch dlouhých speciálech a já jsem se připravil dostatečně. Druhý týden byl zábavný, protože jsme běželi v Prázdné čtvrti, ale byly to docela krátké speciály, kde jsme byli všichni blízko u sebe, takže bylo těžké něco změnit. Byla to zábava, ale osobně bych dal přednost trochu delším speciálům.
Byl nějaký typ terénu, který vám dal největší potíže?
Hodně jsem trpěla 2. a 6. nebo 7. den. Zkrátka ty speciály, které byly celé kamenné a se středně pomalými rychlostmi, skoro enduro speciál, ale dlouhý 400 km. V těch úsecích jsem neměl dobrý pocit. Budu na tom muset zapracovat, nebo doufejme, že na příštím Dakaru to nebude!
Zmínil jste déšť, jak jste ten stav zvládal?
Naštěstí jsem to nikdy nevzal během speciálu. 4. den se nám prvním 20 podařilo vyhnout, chytli jsme to jen v převozu a hodně jsem trpěla nachlazením. Bylo to trochu znervózňující v tom smyslu, že déšť není nikdy potěšením, ale aspoň jsme byli zakrytí. Samozřejmě vždy preferujete slunce a třeba 25°C, ale počasí vás nekontroluje, takže se s tím musíte smířit. A podle mého názoru to organizace zvládla dobře: dokonce zrušili etapu pro kola, uvědomili si, že podmínky jsou na hranici možností. Není to tak, že by mohli určité věci ovládat nebo předvídat.
Co se podle tebe oproti prvnímu Dakaru změnilo?
Letos to bylo mnohem pestřejší a techničtější na úrovni speciálů. Čekal jsem, doufal jsem, že navigace bude trochu víc. I loni, alespoň když jsem byl v závodě, toho bylo velmi málo. Objektivně je to ale těžké i na písku, hlavně pro ty vzadu. Ok možná pro ty, kteří otevřou, pak ostatní sledují značky více. Hovořili také o zrcadlených roadbookech: před pár měsíci říkali, že pravděpodobně umístí oblasti, ve kterých budou mít konkurenti různé roadbooky, aby lidé příliš nesledovali tratě. Ale už to neudělali, možná to chce čas doladit systém.
Jaký byl letošní Dakar pro italskou skupinu?
Byli jsme si všichni velmi blízcí, bylo fajn si i na pár minut popovídat, jak to šlo. V závodě jsem je neviděl, pak jsme byli v bivaku.
Je někdo z nich, třeba mezi nováčky, kdo vás konkrétně překvapil?
Musím říct, že je mi líto Tommasa Montanariho, známe se několik let a hned se zranil. Mohl zajet dobrý Dakar, ale bohužel i tyto závody jsou takové. Doufám, že ho brzy znovu uvidím v poušti! Je mi také líto Tiziana Interna, i on odešel předčasně do důchodu. Jsem také moc rád za toho, kdo to dokončil, jako Ottavio [Missoni]ale myslím i na Jadera [Giraldi]. Potkali jsme se, když jel svou první rally, od té doby jsme spolu absolvovali spoustu závodů a jsme si velmi blízcí. Na tomto Dakaru mu tolik záleželo, byl to sen a jsem opravdu šťastný, že dosáhl tohoto cíle. Jako by to bylo moje!
Je nějaká konkrétní epizoda, o které nám chcete říct?
Dějí se za tím všelijaké zvláštní věci, od určité pozice je to spíše dobrodružství. Vepředu však stihneme udělat málo, skoro nic. Myslete jen na to, abyste jeli co nejrychleji. Na druhou stranu musím říct, že na jednu stranu jsem nesnášel přesuny, ráno jsme odjížděli za tmy a mrazu. Ale byl jsem velmi ohromen úsvity převodů. Vyrazili jste ve tři, tři a půl, čtyři ráno, v těchto nesmyslných časech, a po 50 km jste se probudili, protože vám začala být zima. Tak jsi přemýšlel, kde jsi, proč jsi přišel… Trochu jsi se proklínal. Pak jste začali vidět první záblesky, první světlo a chlad trochu pohasl, pak jste uviděli východy slunce… Nádhera! Pak si to rozmyslel a myslel si, že jsi na pěkném místě.
Dvě strany konkurence: nenávidíte to a milujete to.
Ano přesně. I když jsme se příští týden vrátili, mluvil jsem s kluky a všichni jsme byli trochu v depresi. Udělejte dva týdny rychlostí tisíc mil za hodinu, přesně jako rytmus života, pak se vrátíte domů, vrhnete se na pohovku nebo do postele, odpočinete si… A dostanete tuto ránu smutku.
Skončil druhý mezi jezdci Rally2.
Mrzelo mě to, protože jsem začal dobře. Ale nakonec to nebylo přesně to, co mě zajímalo: raději jsem skončil 15. celkově a skončil jsem 2., než abych skončil 1., ale skončil jsem celkově 25. Šampionát teprve začíná, doufám, že vše dobře dopadne, ale především mě zajímají vylepšení. Nakonec jsem se na tento Dakar ani nedíval jako na závod svého života nebo něco podobného: jistě, je to důležitý závod, ale je o krok dále. Právě teď jsem spokojenější se zlepšením rychlosti.
Udělal jste osobní tip, kdo by mohl letos vyhrát?
Moc jsem o tom nepřemýšlel, po prvním týdnu jsem se podíval na pořadí. Viděl jsem Skyler [Howes] vedl, byl bych rád, kdyby vyhrál, ale viděl jsem, že jsou všichni blízko u sebe, takže bylo opravdu těžké předpovědět. Price, Benavides a Skyler tam byli všichni, pak poslední rychlostní zkouška byla jen loterie, podle mě velmi nebezpečná: hodně pršelo a všichni byli blízko u sebe. Nechtěl jsem být žádný z těch tří! Ale bylo to moc fajn, úroveň je hodně vysoká a vždycky je těžké pochopit, kdo má nebo nemá výhodu. Vždy je kolem deseti jezdců, kteří mohou Dakar vyhrát.
Jaké jsou vaše plány na rok 2023? Kromě mistrovství světa v rallye.
Hlavním cílem je to. Asi za 15 dní odjíždím do Abu Dhabi, pak bude Mexiko, Argentina a Maroko. To vše s ohledem na Dakar 2024. Paralelně pojedu některé závody italského Motorally a pak, pokud budu moci, některé etapy mistrovství světa Baja. V polovině března udělám jeden v Kataru, pak se uvidí. Pokusím se odjet co nejvíce závodů v poušti.
Mění se cíle pro rok 2024?
Ano, ale většinou se mění povědomí. To jsou každopádně cíle, které v průběhu roku uzrají i na základě výsledků v závodech mistrovství světa. V listopadu, až bude vše nalinkované, uvidíme, jaké mohou být cíle pro příští Dakar. Ale pokračuji jeden závod za druhým, krok za krokem, protože je tu tolik práce a myslím především na vyhlazení případných nedostatků.
Foto: Instagram-Paolo Lucci