Jeho Dakar 2023 jako pilot skončil velmi brzy, ale Tiziano Internò v něm stejně pokračoval. S projektem ‚Rally POV‘, sborový příběh o dobrodružstvích prožitých v Saúdské Arábii italskými chlapci. Experty a nováčky spojovala touha dokončit velmi obtížnou Rally Raid, která pro Interna bohužel skončila nehodou v 1. etapě. Ve 4. etapě znovu startoval, ale nejistá fyzická situace ho donutila vzdát. Přestože byl Dakar zkušený „zvenčí“, ukázal se být událostí plnou nepředvídaných událostí a překvapení. Popovídali jsme si, tady je to, co nám řekl.
Tiziano Internò, za prvé, jak se máš fyzicky?
Nakonec jsem zjistil, že mám zlomenou nohu, takže to byl důvod, proč mě po ní bolelo! Ale dozvěděl jsem se to 18. ledna, takže už byl čas to dát. Levé rameno se vykloubilo už popáté, takže je určitě trochu nestabilní. Pravá ruka je v pořádku, ale supraspinatus je poškozený, takže mi bude trvat 2-3 měsíce, než už necítím bolest. Řekněme, že jsem ji tvrdě zasáhl.
Kdy budeš zase v pořádku?
Mohl bych být zpátky na kole za 20 dní, měsíc, ale už mi řekli, že supraspinatus je dlouhá věc. Myšlenka by byla dorazit hotová na Motorally, tedy začátkem dubna. Jako apríl. Ale nakonec nejsem jezdec, chci se vrátit na motorku jen proto, že se chci bavit, ne z touhy po výsledcích. Rád bych byl připraven na to, že Motorally bude pokračovat v projektu s Fantic normálním způsobem, bez přetahování.
Můžete vysvětlit svou nehodu?
Řekněme, že jsem se rozptýlil a neviděl jsem kámen skrytý v písku, bohužel se to tak stalo. Jako vždy 100% moje zodpovědnost! Na osobní úrovni to jednoznačně hodně pálí, měl jsem připraveno hodně, ale po projektové stránce Rally POV dopadla velmi dobře. Podle mě vyšel ještě krásnější příběh, než jaký jsem mohl udělat. Jsem velmi technický a soustředěný na zápas, místo toho se všemi italskými kluky vyšel velmi krásný příběh o bratrství a přátelství. Z toho mám velkou radost.
Projekt, který opět každému umožnil „podívat se“ na Dakar trikolorní jednotky.
Vyšel příběh, který bych určitě nezvládl ani po rytmické stránce. Kdyby všechno šlo dobře, byl bych dál a možná bych je ani nepotkal, ale dopadlo to tak krásně.
Škoda toho předčasného konce.
Když se 11 a půl měsíce připravujete na 15denní závod a pak se zastavíte na km 26… Není to nejlepší, ale musíte se s tím smířit. Podívejme se třeba na Sunderland: loni vyhrál Dakar, letos se zastavil na km 52. Pak je tu německý kluk, který si po 500 metrech v prologu zlomil dvě klíční kosti. Tři kluci se zranili v shakedownu a ani nestartovali. Je to takový závod, s tím je třeba počítat. Dokonce i Tommaso Montanari, kterého jsem označil za favorita Italů, se ve druhé etapě zranil se zlomeninou stehenní kosti. Je to, jako by šlo o mistrovství světa s 15 etapami, ale místo 15 víkendů je závodíte 15 po sobě jdoucích dnů. A není to jako v mistrovství světa, že si to vynahradíte v příští GP: zaplatíte za mechanický problém nebo fyzický problém najednou. Krása a zkáza této rasy.
Na Dakaru závodíte už léta. Jak se tato soutěž mění?
Řekněme, že jsem četl nějaké články od některých vašich kolegů…a vždy se objeví kontroverze! Vždycky vidím krásný závod, takže nechápu všechny ty spory o tom, že už to není ten Dakar, jako kdysi. Samozřejmě už není, protože to není v Africe, ale v Arábii. Motocykly o váze 250 kg se již nepoužívají, jezdci pak trénují na smrtící úroveň, dbají na detail, stejně jako na přípravu motorek, aut, náklaďáků, všeho. Nechápu smysl kritizovat tuto organizaci a tento závod.
Jak jste to letos viděli?
První závod jsem jel v roce 2021, tedy v období Covid, tedy se všemi zavřenými doma, přičemž závod zvládli, samozřejmě s nižším počtem přihlášených, s odstartovaným Classicem, i když jen v 7-8 posádkách, zatímco letos jich bylo jen 150. Letos měl bivak kilometry čtvereční, objet jej trvalo 40 minut. Mají své nápady, svůj byznys, ale jsou velmi dobří a opravdu nemám chuť kritizovat organizaci, protože jsem toho četl hodně. Nejméně letos: z hlediska tras byl výjimečný! Loni to byl čistě písečný závod, letos tam bylo všechno: skála, kámen, hory, písek, samé duny… Nádhera.
Všichni se ale druhého týdne trochu báli: pro motorkáře to bylo naopak relativně snadné, duny stejně zvládnete. U aut a SxS to byla věta, stávají se velkým problémem. V 10. etapě dorazil Toby Price v 10:30 ráno, odstoupila například Rebecca Busi. Tak kdo má pravdu? Ta etapa byla velmi náročná: ale pokud je to pro motocykly dvě nebo tři hodiny speciální, pro osobní a nákladní auta to může být až 8 hodin s příjezdem v noci. Nedá se říct, že by to bylo příliš těžké nebo příliš snadné… jisté je, že 150 km dun L2/L3 v 80. a 90. letech nebylo hotovo. A to říká Franco Picco, ne já.
Řekněme hlas velké zkušenosti.
Franco Picco ve skutečnosti říká, že dnešní Dakar je mnohem techničtější. Takže těmto sporům nerozumím. Závod byl letos velmi pěkný a kompletní. Jak na organizační úrovni, jako jsou bivaky, zvládnutí nečekaného s mnoha bouřkami, až po závod a roadbooky, to se ve srovnání s prvním Dakarem, který jsem absolvoval, jasně zlepšilo. Hlasujte 10! Hovoříme o přesunu tisíců lidí o 800 km každý den. Pak možná leje, vzniká řada problémů a vy se musíte vypořádat s nečekaným.
Nemůžete kritizovat piloty tím, že už nemají ducha adaptace jako kdysi. Jasně, možná je skoro nemožné je vidět řádit v bivaku, ale jak je můžete kritizovat? Lidé, kteří cestují v poušti rychlostí 160 km/h a kteří po příjezdu odejdou do karavanu, aby se lépe připravili na další den. Možná to není „romantické“, ale takový je závod. Je to, jako bych v MotoGP kritizoval Quartarara, protože se nešel podívat do davu na závod Moto2, nebo Bagnaia, protože nešel na tribunu Ducati. Dává tohle smysl? Nemyslím si.
Pojďme se bavit o lidech v akci na Dakaru. Byla nějaká překvapení?
Ano, každý rok je to takhle: vždycky dělám všechny předpovědi špatně! Dám příklad: jsi tam v bivaku, podíváš se a řekneš si „Bah, Ottavio Missoni nikdy nedorazí! Udělal Šest dní [International Six Days Enduro, ndr] se mnou a byl fyzicky v krizi, nemůže to unést.“ Pak například Jader [Giraldi] myslet si „Ne, ne, tím to nekončí.“ Nebo dokonce „Ano, Tiziano je připraven, odchází hladce.“ A místo toho se ocitnete se všemi špatnými předpověďmi. Ale tohle je opravdu neuvěřitelný závod: čím připravenější se cítíte, tím víc s vámi špatně zachází. Čím více se jí bojíte, a proto ji respektujete, tím více jste schopni pokročit v nesnázích. Pro mě to byl první rok, kdy jsem se cítil připravený a vzal jsem to do zubů. Minulý rok jsem si ale zranil rameno 7. prosince a byl jsem naštvaný a vlastně jsem to dokončil!
Kdo vás z Italů konkrétně překvapil?
Ottavio Missoni byl zničen již po prvním dnu na Šestidenní: téměř vypršel čas. Druhý den měl boláky a kvůli technické závadě to nemohl dokončit. Od září do prosince téměř netrénuje a přijíždí na Dakar… Nejen, že ho dokončil, ale také se mu dařilo, bez chyb a pádů. Znám Jadera dva roky: zvenčí by si na to možná nikdo nevsadil, ale věděl jsem, že to dokáže. Jistě, dva dny bojoval, než dorazil v noci, ale nakonec dorazil a v neposlední řadě. Žádné pády, žádné chyby, jen jeden problém s motorkou, který se mu povedl. Viděl jsem Tommasa Montanariho jako nejlepšího Itala, který na startu předpověděl konzervativní závod a pak zaútočil. Dopadlo to přesně naopak a trvalo to dva dny. U Paola Lucciho jsem si myslel, že jde o sudový start, místo toho udělal opak s vyzrálým a rychlým výkonem. Můžete si o tom také promluvit s piloty, ale nakonec je to jejich nevědomí, které rozhoduje o úspěchu nebo ne.
A ostatní?
No, co tím myslíš o Franco Piccovi… Už se nedá nic říct. Kdybych byl jeho poradcem, řekl bych mu, aby už nic nedělal! Korunoval legendu: dokončil Dakar v 67 se zlomenou rukou! Nevím, jestli se dá udělat víc. I on byl v prvních dnech trochu napjatý a ustaraný, ale pak se uvolnil. Lorenzo Maestrami chudák se zranil, taky super připravený… a přesto. Alex [Salvini] byl konzervativní stranou, ale bohužel to nestačilo. Zacku [Cesare Zacchetti] letos to bylo jiné: byl to jeden z jezdců, kteří se mi zastavili, aby mi pomohl, nic si nepamatuji, ale určitě ho to hodně poznamenalo. Večer, když dorazil do bivaku, byl vyděšený víc než já!
Viděl vaši nehodu?
Ne, odešel jsem dál, ale později mi řekl, že zastavil a že mě drželi dva doktoři. Ale neodpověděl jsem, nepoznal jsem je, nic jsem neudělal, jako zeleninu. Ve skutečnosti mi řekl, že ho to přimělo hodně přemýšlet. Při pohledu zvenčí jsem pochopil, že letošní rok byl mnohem konzervativnější. Ale byl dobrý: v minulosti to byl jeden z těch, kteří kutili, dali plyn, ale tentokrát, když se necítil dobře, vzal to v klidu. Vlastně to zase dokončil. Po prvním v roce 2013 s motorkou (ani ne jeho) v plamenech dokončil všechny čtyři edice v Saúdské Arábii: nyní je specialistou. Anghileri si zlomil kolo v 11. etapě, ale hraním dvou žolíků dokázal restartovat a dojet až do konce, i když ne na stupních vítězů.
Řekněme, že toto „finále“ vás nabije na další Dakar. Budete tam, že?
Ano absolutně. Už mluvím s Fantic, mám v hlavě nějaké nápady!
Kevin Benavides letos vyhrál, čekali jste to?
Ne! Dal jsem Van Beverena jako favorita, ale bylo to téměř zklamání. Ale celý tým Honda obecně nejevil žádné známky života, kromě Barredy, který vyhrál dva…