Hektický rok pro Mattii Sorrenti skončil, ale o spokojenost nebyla nouze. Především vyzdvihneme titul 300 SS v Motoestate, druhý v řadě po tom, který získal při svém debutu v roce 2022. Po úvodní nule nečekaný výsledek, ale od té chvíle už Sorrenti nechybuje a znovu potvrzuje sám jako šampion kategorie, vždy s Yamahou týmu MMP Racing. Ale nejen MES pro 18letého jezdce z Turína: letos debutoval ve voze CIV 300 a v poháru Yamaha R7. Jeho sezóna už skončila, ale co bude dělat příští rok? A znáte jeho „dvoukolovou cestu“? Nechme hlavního hrdinu vyprávět vše.
Mattio Sorrenti, kde začíná váš příběh?
Tuto vášeň mi předal můj otec, který také závodil na motorkách. Začal jsem ve 3-4 letech s minibiky, na kterých jsem dva roky závodil, ale pak jsem přestal, protože mě to tolik nebavilo, trochu jsem se nudil. Ale následující rok jsem začal znovu s 10palcovým MiniGP, se kterým jsem rok trénoval a pak jsem přešel na 12palcové pitbike. Závodil jsem tam tři roky, než jsem v roce 2022 přešel na třístovku.
Z pitbike na 300, rozhodně skok do tmy!
Ano dost! Nic jsme nevěděli, ale řekli jsme si, že to zkusíme, chtěli jsme zvednout úroveň a jít na další. Udělali jsme nějaké testy, které dopadly velmi dobře, a odtud, trochu pro zábavu, jsme se rozhodli závodit v tomto šampionátu.
Dobrá věc, že to byla hra: debut s titulem.
Byl to můj první rok s „velkými koly“, těmi 17palcovými, a okamžitě jsem se přizpůsobil. Chtěli jsme vidět, co dokážeme, ale nikdy jsem o titulu ani nepřemýšlel. Ale od prvního závodu to šlo velmi dobře, pak jsme to zopakovali ve všech závodech a vyhráli. To bylo opravdu nečekané!
snímky
‘
‘
Mattio Sorrenti, dorazíme do roku 2023. Můžete nám říct něco o svém mistrovství Motoestate?
Začalo to nulou, v prvním závodě jsem havaroval, takže docela špatně, ale od druhého závodu jsem byl vždy první a doháněl všechny body, které jsem ztratil. V posledním závodě mě dělily jen dva body od vítězství v šampionátu a skončil jsem 2. První jsem nechal být, trochu jsem přemýšlel, aniž bych příliš riskoval, a vyhrál jsem titul.
Uzavření „jako účetní“, ale bylo potřeba dosáhnout důležitého cíle.
Přesně tak, tak jsem si řekl, že je lepší zůstat v klidu a nedělat žádnou hloupost, i proto, že jsme celý rok dobře pracovali. Jsem opravdu šťastný!
Mattio Sorrenti, čekal jsi, že to zopakuješ?
Ze začátku možná 50/50, ale opravdu jsem si nemyslel, že to vyhraju. I proto, že psychicky jsem byl po havárii v prvním závodě trochu na dně, ale kousek po kousku jsem se sebral a vzal, co jsem musel!
Co to znamená vyhrát titul? Ve vašem případě dva.
Zejména první rok to byla úžasná emoce, také proto, že při debutu nečekáte, že vyhrajete, dokud neotevřete oči a nepochopíte, že jste skutečně vyhráli! Podle mě je ta první vždy speciální, na to se nezapomíná. Opakovat se ale není jednoduché, ten rok by se vám to mohlo pokazit a přijdete o všechno. Ale šlo to velmi dobře, zůstali jsme koncentrovaní a vždy jsme skončili vepředu, kromě prvního a posledního závodu. Bylo to krásné!
Opětovné potvrzení vždy se stejným týmem.
Byl to 5. společný rok: závodím s nimi na malých kolech, na 12palcových pitbikech. Oni se pak rozhodli přejít na velká kola a my jsme tam šli taky, zkusili jsme to a šlo to dobře. Jsme si velmi blízcí, je to seriózní tým a moc se nám líbí, jak pracují, takže už jsme se rozhodli, že spolu budeme pokračovat i příští rok!
Mattia Sorrenti, nejen Motoestate pro vás v tomto velmi náročném roce 2023.
Ano, celkem tři šampionáty: také jsem závodil v Yamaha R7 Cup a CIV 300, závodil jsem o stejných závodních víkendech. Bylo to docela těžké! Ve 300 jsem byl vždy s týmem MMP, ale v R7 byl problém: první závod jsem jel s RS Moto, ale nedohodli jsme se a změnili jsme se, jel jsem s MRT Corse. Dobře jsme si s nimi rozuměli a v závodě jsme také dosáhli dobrých umístění.
Debutoval jsi v Yamaha R7 Cup, jak to probíhalo?
I v R7 jsem v prvním závodě startoval s nulou, byl jsem druhý, ale srazil jsem se s jiným jezdcem a havaroval, zatímco v CIV s R3 to byl dobrý víkend. V Mugellu jsem s R7 nezávodil: pršelo a to není můj oblíbený stav, nikdy jsem nenašel ten správný pocit, takže jsem se raději soustředil jen na jeden šampionát. Poté jsme jeli do Imoly, která se kryje s mistrovstvím světa superbiků, a já jsem skončil 5., zatímco ve Vallelungě jsem skončil 7…. Celkově jsem nakonec i přes dvě nuly skončil 10., ale stále jsem byl s první skupinou jezdců: Opravdu si nemůžu stěžovat.
V CIV 300 to ale opět při debutu moc nešlo, že?
Bylo opravdu hodně havárií a dokončil jsem velmi málo závodů. V Mugellu jsem však s deštěm dosáhl 5. místa! Musím ale říct, že jsem pocházel ze závodu, ve kterém jsem nasával, tak bych to raději hodil! Ale nevysvětlujte mi všechny ty pády: S motorkou jsem se skvěle bavil, ale každé tři nebo dvě jsem byl plochý. Možná to bylo i tím, že vážím asi o 20 kg víc než ostatní, u těch motorek na váze hodně záleží a pro mě to bylo trochu náročnější.
Mattio Sorrenti, kromě tvého nasazení jako pilota je tu také škola: co děláš?
Jsem ve 4. ročníku informatiky, zvládám to dobře mezi studiem, tréninkem a vším ostatním. Vždy se sportovním listem za absence, letos se třemi šampionáty jsem byl vždycky pryč! Vlastně mi selhali… Byla to ale i moje chyba, navíc k absencím jsem dost nepracoval. Letos to zkusím znovu a příští rok dostanu diplom, můj minimální cíl, a pak se uvidí.
Vraťme se k motorům: zůstáváte ve stejném týmu, ale které šampionáty budete soutěžit v roce 2024?
V Motoestate budu soutěžit v Twins Cupu [futura Sportbike, ndr] s Aprilií 660, paralelně budu dělat i Aprilia RS660 Trophy. Musím být upřímný, motorka, kterou jsem měl, se mi už nelíbila: při výjezdu ze zatáček mi ostatní okamžitě dali půl vteřiny a musel jsem tvrdě pracovat, abych se vzpamatoval. Rozhodli jsme se proto pro změnu. S podobným motocyklem jsme již testovali v říjnu v Cremoně: šlo to velmi, velmi dobře, více, než jsme čekali! Začněme správnou hlavou a velmi vysokou morálkou.
Mattia Sorrenti, co teď děláš?
Zima je pro nás piloty nejhorší období! Většinu času teď trávím v posilovně. Je tam trochu pauza, v tom smyslu, že mám 1-2 dny klid, ale jinak trénuju pořád. Možná o prázdninách vyrazím na hory a udělám si malou dovolenou s nějakou jinou aktivitou, jako je lyžování, kterému se věnuji od mala. Na lyžování jsem nikdy neměl „hlavu“, ale takhle se od všeho odpoutám, hory jsou šílené: trénuju a bavím se zároveň.
