Vzpomínky zůstávají v naší paměti nedotčené a jsou možná tou nejkrásnější částí, kterou v sobě nosíme. Kolikrát jsme našli úsměv při pomyšlení na šťastnou sportovní vzpomínku? A kolikrát se tato vzpomínka vrací k němu, k Michaelu Schumacherovi? Mnohokrát a příliš mnohokrát, alespoň pro ty, jako jsem já a moje generace, kteří se narodili ve zlatém věku německého řidiče a jeho italského vozu. Ve vzpomínkách se však vracíme i do onoho 29. prosince 2013. Den, kdy Michael spadl z lyží, když byl s rodinou na hoře Méribel ve Francii. Ten den znamenal novou výzvu pro šampiona, kterému se sice dodnes nedaří vyhrát, ale všichni doufáme, že ano.
Krásné vzpomínky na Michaela Schumachera, které v sobě nosíme
Jeho zlatá léta, nebo spíše červená léta, se shodovala s těmi, které měl Valentino Rossi v MotoGP. Kombinace, která přiměla stále více lidí milovat svět motorů. 5 titulů získaných s Ferrari znamenalo pro fanoušky v červeném neopakovatelnou éru, na kterou si dodnes, když vidí postup týmu z Maranella, vzpomínají jen na sledování závodů. Dny, kdy bylo jeho vítězství dané, dny, kdy se vše zastavilo ve 14 hodin, aby se zapnula televize a dal Rai1. Vše k vidění germánského jezdce triumfovat se svým italským vozem, příjemná konstanta, která Italům zpestřila nedělní odpoledne.
Jeho kanibalský hlad zanechal jen málo pro jeho protivníky, zeptejte se především Rubense Barrichella. To je však to, co dělá mistra řidiče, který nikdy není spokojený. 7 titulů mistra světa a 91 vítězství jsou statistiky, které navždy udělají Michaela Schumachera jedinečným. Každý z nás má pak své oblíbené vítězství, které se mnohokrát shoduje se Suzukou 2000. Rudý úsvit, den návratu Ferrari k triumfu v mistrovství světa. Jednou ze vzpomínek, které si všichni nosíme v sobě, je Silverstone 1998, den, kdy jezdec slepě důvěřoval Rossi Brownovi, a tak projel cílem z boxové uličky a odpykal si trest, který mu byl udělen.
Pak jsou tu vzpomínky, které občas zanechají v našich ústech pachuť
Mysl se vysmívá a bylo by nevhodné říkat, že na Michaela Schumachera také nemáme méně než šťastné vzpomínky. Mým osobním favoritem zůstává Suzuka 2006, kdy jsem toho rána opravdu věřil, že by se mohl přiblížit svému osmému titulu. Bohové však chtěli něco jiného, a tak si budeme navždy pamatovat motor Ferrari 248 F1, který se zakouřil a donutil jej opustit závod, když byl lídrem. Samozřejmě je tu i Jerez 1997, kde se nechoval jako pravý šampion a snažil se vyhodit Jacquese Villeneuvea. Tato akce se obrátila proti němu natolik, že to byl on, kdo skončil a možná se toho dne opravdu hodně naučil, a také zaplatil nedokončenou záležitost, kterou měl od Adelaide 1994 s Damonem Hillem.
Když pomyslíte na Spa-Francorchamps s germánským jezdcem, těžko si vzpomenete na titul, který vyhrál v roce 2004, posledním v jeho kariéře. Důvod? Snadno, předjetí ve Spa v roce 2000 Mikou Hakkinenem na Schumacherovi zůstane navždy jedním z nejneuvěřitelnějších v historii Formule 1. Obraz na konci závodu pak zůstane navždy nesmazatelný, přičemž Němec se ptá svého rivala Finna, jak napadlo ho vůbec předjet ho, když lapal Ricarda Zontu? Zkrátka vzpomínek, které nás k Michaelovi vážou, je příliš mnoho, a proto vždy zůstane legendou tohoto sportu, a proto nás současná situace tak bolí.
Potřebujeme novou vzpomínku na Michaela Schumachera, tu nejlepší
Všichni sníme o tom, že si v hlavě přidáme novou vzpomínku na Michaela Schumachera, možná tu nejlepší, jakou jsme kdy mohli nosit. Němec, který se uzdraví a možná by se to mohlo stát už 3. ledna, kdy mu bude 55 let. To je samozřejmě sen, ale víra ve vědu je to, co nás stále nutí doufat a snít. Zvykl si na nemožné návraty, jako byl Interlagos 2006. Poslední v červeném, ten šílený závod, při kterém se vzpamatoval o kolo a dokončil závod na čtvrtém místě. Šance jsou bohužel nízké, ale vždy se můžeme vrátit do svých vzpomínek, kde nebudeme mít k autům připevněný obraz Michaela, ale budeme mít jeho, obraz, jak vládne světu na autě. .
FOTO: sociální Formule 1
