V mistrovství světa jsou ti, kteří zůstávají „věrní“ pouze jedné značce, a ti, kteří se místo toho pustí do nové výzvy. S notnou dávkou rizika, vzhledem k tomu, že adaptovat se na jinou motorku není nikdy snadné. V éře MotoGP bylo několik jezdců, kteří soutěžili v celých sezónách pro několik různých výrobců. V tomto případě se podívejme na ty, kteří závodili za tři různé značky, ‚finiš‘, kterého dosáhne i Jack Miller, v roce 2023 s KTM po letech zkušeností v Hondě a především jako jezdec Ducati. Uvidíme, jestli se mu povede dosáhnout dobrých výsledků i s rakouským výrobcem… Pamatujete si ale ještě předtím, kdo mu předcházel a jak to probíhalo? Pojďme si je všechny zopakovat, první část.
Alex Barros (Honda/Yamaha/Ducati)
Nejlepší Brazilec všech dob v MotoGP byl také mezi protagonisty v MotoGP. Pět sezón ve výsledkové listině pro něj se třemi různými značkami, výsledky ne ze všech. V letech 2002, 2004 a 2005 ho vidíme v akci s Hondou, se kterou pokořuje tři vítězství, jediná ve třídě dědiců třídy 500 ccm, a dalších devět umístění na stupních vítězů. V roce 2003 se však pohádal o svůj jediný rok s Yamahou, přičemž jeho nejlepším výsledkem bylo 3. místo ve Francii. Konečně rok 2007 s Ducati ve výsledkové listině po sezóně Superbike: také skončil na stupních vítězů s Reds, přesně 3. v italské GP.
Carlos Checa (Yamaha/Ducati/Honda)
Tehdejší mistr světa Superbike závodil v celých šesti sezónách v kategorii MotoGP. Většina z nich v barvách Yamaha, přesně od roku 2002 do roku 2004 plus 2006, získala celkem pět umístění na stupních vítězů. V roce 2005 dosáhl svého jediného roku s Ducati a obsadil další dvě umístění na stupních vítězů. V sezóně 2007 bude Checa v akci v barvách Hondy, ale je to značka, se kterou nikdy nebude na stupních vítězů. Ve skutečnosti byly nejlepší výsledky dvě šesté, když dorazily do Jerezu a Misana.
Shin’ya Nakano (Yamaha/Kawasaki/Honda)
Jeden z legendárních japonských jezdců, v MotoGP v letech 2002 až 2008. V pořadí se bavíme o dvou letech s Yamahou, třech s Kawasaki a nakonec dalších dvou s Hondou. Z hlediska výsledků se nic výrazného nedostavilo, ale nebyly nutné, aby se zapsal do srdcí dvoukolových nadšenců. Jen pro připomenutí, jeho jediná dvě umístění na stupních vítězů přišla s tím, že značka již není v současné premiérové třídě: byl 3. v GP Japonska 2004, místo toho 2. v GP Nizozemska 2006.
Loris Capirossi (Honda/Ducati/Suzuki)
Byl jedním z protagonistů MotoGP od roku 2002 do roku 2011, v roce jeho závodního důchodu. V prvním roce nové kategorie je v akci s Hondou a získal dvě umístění na stupních vítězů. Od následující sezóny až do roku 2007 však zůstal věrný barvám Ducati, se kterými dosahoval nejlepších výsledků. Celkem počítáme šest vítězství a dalších 16 pódií, v roce 2006 doplňuje pódium mistrovství světa. Následovaly tři roky u Suzuki, se kterými dosáhl pouze jednoho stupně vítězů, než se vrátil k Ducati na poslední těžkou světovou sezónu.
John Hopkins (Yamaha/Suzuki/Kawasaki)
Současný trenér amerického závodního týmu v Moto2 závodil v MotoGP v letech 2002 až 2008, tedy před obdobím Superbike. V prvním roce nové nejvyšší třídy závodí s Yamahou, poslední bude s Kawasaki, zatímco období Suzuki je mezi tím. Nejlepších výsledků dosáhl právě se značkou Hamamatsu, lépe řečeno jeho jediným umístěním na stupních vítězů v první třídě. ‘Hopper’ má na kontě tři třetí místa a jedno P2, z nichž všechna přišla v sezóně 2007.
Toni Elias (Yamaha/Honda/Ducati)
Španělský jezdec nepřetržitě závodil v MotoGP v letech 2005 až 2009, plus sezóna 2011, poslední kompletní v kategorii. Jeho debutový rok bude jeho jediným s Yamahou, 6. místo v Turecku je jeho nejlepším výsledkem sezóny. Pak následuje období Hondy s roční přestávkou v Ducati, 2008, ve které dobyl dvě umístění na stupních vítězů. S vozem Ala Dorata místo toho přijde jeho jediné vítězství, získané v Portugalsku v roce 2006, plus tři další umístění na stupních vítězů v letech 2007 a 2011.
Randy De Puniet (Kawasaki/Honda/Ducati)
Od roku 2006 do roku 2013 na plný úvazek v první třídě, ale počítáme pouze období MotoGP, tedy nepočítáme experiment CRT. Pro francouzského jezdce počítáme první dva roky společně s Kawasaki s umístěním na stupních vítězů ve výsledkové listině (Japonsko 2007), následované třemi roky s Hondou. Jediné pódium i v tomto období, přesně ve Velké Británii v roce 2009, přičemž rok 2011 bude jediným rokem s barvami Ducati. Šesté místo v Austrálii je jeho nejlepším umístěním v sezóně s italským výrobcem.
Set Gibernau (Suzuki/Honda/Ducati)
Rozhodně jeden z nejlepších „králů bez koruny“ k vidění v MotoGP, tedy v kategorii, ve které jsme ho viděli v letech 2002 až 2006. Sezonu 2009 měl také rozjetou, ale zůstal v polovině loučení s hlavním sponzorem týmu. V roce 2002 závodil se Suzuki, jen jednou se dotkl stupně vítězů, pak prožil své nejlepší období s Hondou. Ve dvouletém období 2003-2004 byl vicemistrem světa s 8 vítězstvími a dalšími 12 stupni vítězů, v roce 2005 získal poslední čtyři stupně vítězů kariéry. S Ducati, se kterou je v akci v těžkém roce 2006 poznamenaném těžkým zraněním, totiž žádný nedorazí.
Valentino Rossi (Yamaha/Honda/Ducati)
Tři značky také pro devítinásobného mistra světa v MotoGP od roku 2002 do roku 2021, tedy roku jeho odchodu do důchodu. Ve výsledkové listině dvě sezóny s Hondou (2002-2003), se kterou získal dvě světové koruny, zatímco dva roky strávené s Ducati (2011-2012) nebyly tak nezapomenutelné. I když stále počítáme tři umístění na stupních vítězů. Zbytek jeho kariéry byl s Yamahou, během které dosáhl svých nejlepších výsledků vůbec. Přišla další tři mistrovství světa plus různá vicemistrovství a třetí místa na mistrovství světa, nemluvě o vyhrocených soubojích se soupeři na šampionátu. Na stupních vítězů stál až do sezóny 2020, i když celková výkonnost začala výrazně klesat již v roce 2019, až do jeho loňského rozloučení s mistrovstvím světa.
Konec prvního dílu, bude následovat druhý díl s ostatními protagonisty.
Fotografický kredit: motogp.com
