Solidní třetí místo na Internazionali d’Italia Supermoto, kategorie S4. Iacopo Arduini, 24letý narozený v Rimini a bydlící v Riccione, začal se sprintem před vážným zraněním nohy, které ho vedlo ke změně plánů. Motard, zpočátku vnímaný pouze jako způsob tréninku, se stal jeho specialitou a od roku 2015 je jedním z jeho protagonistů a od roku 2021 v barvách týmu Gazza Racing v čele s Maxem Gazzaratou a jeho manželkou Vittoriou Di Rienzo. Nejen motorky pro Arduiniho, který zároveň od pondělí do pátku dělá svých osm hodin jako účetní v obuvnické firmě. Znáte jeho příběh? Bylo nám to řečeno.
Iacopo Arduini, kde začíná vaše cesta na motorce?
Můj táta mě posadil na minibike, když mi bylo 5 let. Moje kariéra byla vždy více o rychlosti: dělal jsem minibike, MiniGP, dostal jsem se k PreMoto3. Pak nastal problém s rozpočtem, ale také zranění nohy v roce 2013. Byl jsem mimo 7-8 měsíců, v podstatě jsem ztratil sezonu.
Co se stalo?
Trénoval jsem v zimě na motardu, praskly mi brzdy a havaroval jsem. Měl jsem zlomenou nohu, nebo spíš roztříštěnou: dali mi do ní čtyři šrouby, mezi operacemi a fyzioterapií mě na chvíli hospitalizovali… Trochu zdlouhavá věc. Bylo to moje první zranění, zotavoval jsem se i z předchozích let!
Naštěstí ses vzpamatoval a vrátil se na kolo.
Začal jsem znovu trénovat s motardem, ale neměl jsem nejmenší tušení, jaký šampionát dělat. Částečně kvůli rozpočtu, částečně kvůli ztracenému roku jsme si řekli, že zkusíme trochu otočit kariéru, která se do té doby moc nedařila. Byli tam další silní jezdci: Bulega, Bastianini… Bylo těžké se s těmi jmény prosadit.
Iacopo Arduini, tedy bod obratu.
Rozhodli jsme se zkusit motard a od roku 2015-2016 jsem vždy závodil v této specialitě. Když jsem běhal speed, bylo to něco, co jsem potřeboval trénovat, ale hned se mi to líbilo a v těch letech to bylo také velmi módní. Jednoho dne, když jsem šel na projížďku, našel jsem starého kamaráda, který se mnou závodil na minibikech, a pak už jsem ho nikdy neviděl. Dělal tyhle závody na motokárách a zeptal se mě, proč jsem to nezkusil taky. Poslechl jsem ho, začal s regionálním a šel dál.
Jak jste se dostal k Gazza Racing?
Byl to s nimi 3. ročník. Ve dvouletém období 2019-2020 jsem závodil s jiným týmem, výsledky tam byly, protože jsem skončil 2. a 3., ale potřeboval jsem změnu prostředí a šel jsem bez problémů.
Můžete nám přiblížit vaši sezónu?
Řekl bych, že to šlo velmi dobře. Jedině, že jsme začali trochu později: v prvních dvou etapách jsem se snažil dostat do rytmu, i když trénuji celou zimu, trvá mi to déle. Navíc jsem zaměstnanec, takže školím méně než ostatní, kteří dělají jen to. Zkrátka první dvě kola mohla dopadnout lépe, ale pak v dalších čtyřech jsme se probudili!
Co považuješ za svůj nejlepší víkend? Bez ohledu na konečný výsledek.
Určitě ten ve Viterbu. Jel se dvojzávod, dva závody v sobotu a dva v neděli, a bylo to hodně náročné fyzicky i psychicky. V sobotu jsem jel dobře, ale v neděli jsem udělal chybu v 1. závodě. Měl jsem ale šílený pocit, na motorce jsem se cítil skvěle a časy mi přišly s klidem. Měl jsem čistou hlavu a neměl jsem co ztratit, protože jsem byl už 3. v šampionátu. Mohl jsem dát vše, aniž bych dělal výpočty a vše šlo správným směrem. Ten víkend to bylo lepší než v Pompose, kde jsem skončil se dvěma druhými místy. Škoda, že sezóna skončila, chtěl jsem další!
Iacopo Arduini, splnil jsi sezónní očekávání?
Začínal jsem znovu od roku, ve kterém nic nešlo tak, jak mělo. Také jsem měl otravu jídlem, kvůli které jsem se nedostal na jeden závod, takže jsem nemohl skončit v top 3. Cílem je vždy vyhrát, ale byl bych rád, kdybych skončil v top 3, protože vím, že mám schopnosti a také pro tým. Splnil jsem 90 % toho, co jsem si předsevzal, samozřejmě se budu i nadále snažit vyhrát šampionát, ale i tak jsem spokojený.
Zůstanete u Gazza Racing i příští rok?
Ale doufám, že ano, mým přáním by bylo zůstat, ale ještě jsme o tom nemluvili.
Iacopo Arduini, pilot a účetní: řekněte nám také o své práci.
Po ukončení střední školy jsem získal účetní diplom. Táta mi hned řekl, že jestli chci závodit na motorce, musím do práce, jinak mi zaplatí studium. Vybral jsem si motorky, takže jsem si hned zvyknul na zvládnutí dvou věcí: od pondělí do pátku dělám svých osm hodin v kanceláři, vypínám v 17-17:30, zvládnu tu hodinu a půl, ty dvě hodiny přípravy. Posilovna, běh, taky hodně chodím na koupaliště… Jsou to moje výtokové ventily na fyzické úrovni. Zjevně musíte být připraveni se obětovat, ale pokud je to vaše vášeň, udělejte to.
Zmínil jste posilovnu, ale jak moc umíte jezdit na motorce?
Pouze o víkendech, hlavně v sobotu. Jsem si vědom toho, že jezdit na motorce jednou týdně je prakticky o ničem, ale když se mi podaří něco přivézt domů, jsem moc rád, protože vím, co si můžu časově dovolit. Ještě větší hodnotu dává třetímu místu, druhému místu, vítězství. Dokud můžu, je to v pořádku!
Je to další tlak i na mentální úrovni, že?
Rozhodně ano! Přemýšlím o závodních víkendech: z 90 % se mi podaří vzít si volno a být tam od pátku, ale někdy si to nemůžu dovolit. Rozdíl cítíte, když přijedete přímo v sobotu, ale musíte umět „klamat sám sebe“: když přijdu, nemyslím na den méně než ostatní, ale na to, že jsem čerstvější než ostatní. Musíte být pozitivní, jinak se střelíte do nohy.
Iacopo Arduini: Supermoto Internationals jsou uzavřeny, jaké jsou nyní plány?
Nejprve jsem se trochu uvolnil. Začátkem října se bude konat TTR, Regions Trophy: Kevin Vandi a já jsme ji již dvakrát vyhráli pro Emilii Romagna, zatímco loni vyhrál Abruzzo. Letos to zkusíme znovu! Teoreticky, pokud vše půjde dobře, bych měl v polovině října absolvovat i evropský šampionát, ale ještě to není potvrzené. Zimní přípravu pak začnu s výživovým poradcem, osobním trenérem… Odpočinek ano, ale i trénink: úroveň je vždy vyšší, člověk musí zůstat nad věcí.
Foto: Gazza Racing
