od Ascania Gardiniho
30. října uplyne přesně dvacet let od smrti Carla Talama. Génius dvacátého století, který inovoval průmysl dvoukolek, ale známý spíše svými básněmi a dovozcem Harley-Davidson.
V posledních letech jsem si o Carlu Talamovi položil tisíc otázek, na které nikdy nebudu mít odpověď. Nebyl jsem jeho přítel a nemůžu říct, že bych ho znal dobře, ale byla mezi námi láska. Ano, já miluji. Z mé strany obdiv a úcta, které přesahovaly postavu, která se často objevovala v časopisech a na mnoha setkáních. Myslím, že velmi dobře chápal, jaké jsou mé pocity a jednoduše mě miloval. Natolik, že jsem mu nešel olizovat zadek jako mnoho lidí, a když se mu přihodil ten špatný měsíc, při těch vzácných příležitostech, kdy jsem ho viděl, jsem ho sotva pozdravil, aniž bych s ním promluvil.
Ale pak tu byly chvíle totálního nepořádku, ve kterých mě bavilo trochu škádlit. Jedna především na večeřích Triumph Day (rally organizované na trati), na kterých jsem se objevil s tričkem Ducati uprostřed miliardy lidí, abych ho naštval, zatímco on předstíral, že je opravdu naštvaný. Hra, která bavila mnohé. Je zřejmé, že v této době došlo k výrazným změnám. Jak by se vypořádal se „sociálními sítěmi“ a následným mediálním útokem? Navrhl by pár kol úplně a zahanbil by inženýry s mnoha diplomy? Vydrží jeho obchodní zastoupení a jeho způsob chápání vztahů se zákazníky? Bude jeho komunikace vždy stejná? Dokázal by oživit Moto Guzzi (s Ivanem Beggiom začal spolupracovat krátce před svou smrtí) bez příchodu Colaninna? Složil by se na „elektriku“ nebo by pokračoval v cestě?
Často mluvím se svým přítelem Fabriziem Farinellim, bývalým ředitelem zastoupení Harley-Davidson Numero Uno v Římě od roku 1985 a následným majitelem zastoupení Triumph Numero Tre v Římě. Kromě práce s Carlem Talamem se mu podařilo navázat s ním opravdové přátelství a pokaždé přicházíme s různými anekdotami. Jedna především: Carlo Talamo si byl dobře vědom toho, co postavil, a když Fabrizio přemýšlel, jak by to udělali, kdyby zemřel, Carlo odpověděl: “Svět byl schopen překonat nedostatek velkého génia, jako je Leonardo, může také překonat nedostatek Carla Talama.”
Před touto úvahou si ani nedokážu odpovědět na to, co by se stalo, kdyby byl Carlo Talamo stále naživu. Když se srovnávám s mnoha lidmi, kteří s ním z různých důvodů měli co do činění, nevyplývá jasný a jasný postoj k tomuto tématu. Znamení toho, že Carlo byl často nepředvídatelný, tváří v tvář neobyčejné osobnosti a výraznému géniovi. Jisté je, že dnes pociťujeme absenci Carla Talama, ať už by se vydal jakoukoli cestou.
Carlo byl a zůstává dědictvím nejen motocyklů, ale celé společnosti. Jeho inovace a způsob vztahování se staly znamením, které vidí mnoho lidí i jiné podnikatelské reality, které se berou jako příklad. Jeho společnosti byly o světelné roky napřed. Jsem toho názoru, že Carlo Talamo by se mělo studovat v historických knihách, a když náhodou mluvím s lidmi, kteří si právě koupili Harley-Davidson nebo Triumph, kteří ani nevědí, kdo Carlo Talamo byl, jsem úplně znechucený.
Carlo Talamo, to byl on
