Zavřete oči a představte si, že Ducati nechá Ducati Panigale V4R Alvara Bautisty otestovat jezdce, kteří se mu pokusili vyrvat mistrovství světa superbiků 2022, jmenovitě Jonathana Reu a Topraka Razgatlioglua, důstojníky konkurenčních značek. Nemusíte se probouzet zpocení, to se opravdu stalo, v tom, co nadšenci (i ti, kteří se ještě ani nenarodili) vykreslují jako „Zlatou éru“ Superbike, právě kvůli událostem, jako je tato, kterou se chystáte číst.
Magické vydání z roku 1990
Mistrovství světa superbiků v roce 1990 znamenalo zlom z několika důvodů. Byl to třetí ročník Světového poháru, ale první řídil Maurizio Flammini. Římský promotér přivedl hlavní sponzory, jako je italský Diesel (oblečení), který dal tomuto vydání jméno, a – i když nesměle – také televizi s Rai a Telemontecarlo, které nabízely shrnutí každého kola následující čtvrtek. Po dvou triumfech Hondy s Fredem Merkelem rok 1990 také zpečetil první historický úspěch Ducati v mistrovství světa s Raymondem Rochem. Začínala éra opakovaných dobývání, která skončila až v roce 2011, posledním titulem pro Carlose Checu před velmi dlouhým půstem, který letos přerušil Alvaro Bautista. Roche, Francouz z Marseille, přijel z GP 500 a oficiální tým Ducati řídil Marco Lucchinelli, bývalý mistr světa na 500. Dva roky předtím se pokusil o útok na Superbike, ale po úspěchu v úvodním závodě v Doningtonu 851 se porouchal příliš mnohokrát na to, aby ho vynesl na trůn. Utěšoval se vítězstvím jako týmový manažer.
Tým šílenců
Dnes Ducati přináší více zpráv, když prohrává, ale v tomto triumfu v roce 1990 se zapsal do historie. Raymond Roche vyhrál ten rok v Sugu v Japonsku, kde italská značka neexcelovala 37 let, s Mikem Hailwoodem na MV Agustě. Pak vyřadil Světový pohár a srazil naděje japonských gigantů na australském Philip Islandu s jedním kolem. Nebylo to jednoduché, protože v tomto vydání závodily Honda, Kawasaki, Suzuki a Yamaha v oficiální podobě: na startovním roštu bylo osmnáct oficiálních jezdců. Raymond Roche a mechanici zešíleli radostí, taženi benzinem jako Marco Lucchinelli. Během hry 2, jakmile hry skončily, nechal šéf zobrazit znamení „Krabice?“ což Roche nechápal: Marco chtěl, aby se vrátil před příjezdem na znamení nadřazenosti a aby okamžitě rozpoutal družinu. Následující noc byla velmi dlouhá a alkoholická. Natolik, že po návratu do hotelu jedno z týmových aut riskovalo, že skončí mimo most, který spojuje pevninu s Phillip Islandem.
Udělejte si prosím pohodlí!
Ducati běžela s dvouválcem 851, proti japonské 750 čtyřválcem. V té době měly superbiky 120-130 koní (o sto méně než dnes…), ale “Italská raketa”, jak to Američané nazývali, způsobil zkázu na líci. Celou sezónu tedy soupeři reptali na větší kubaturu, přesně jak si dnes stěžují na pérovou Bautistu. Po Austrálii odletěl Superbike na Nový Zéland na závěrečné kolo Manfeildu, jakmile hry skončily. A tak Marco Lucchinelli, aby zametl kritiku, pozval své nejrychlejší soupeře, aby se projeli s 851 Raymonda Roche. Stalo se to ve čtvrtek, v předvečer prvních zkoušek, a oni nebyli požádáni o pomoc. Stephane Mertens, chráněnec Hondy, úředník Yamaha Rob Mc Elnea a také náš Fabrizio Pirovano, který s Yamahou OW01 připravenou Giuseppem Russem (ale od toho roku hodně těsně následován Yamaha Motor Co…) vyhrál čtyři z předchozích šesti závodů.
Zkusíme to dnes navrhnout?
Nejrychlejší byl sám Piro za 1’12, tedy asi o tři sekundy pomalejší než časy, které by zajeli nejlepší se svými motocykly v oficiální kvalifikaci. Od té doby, co tam byl, udělal pár kol také sám Marco Lucchinelli, kterému bylo v roce 1990 36 let, ale na konci roku 1988 odešel do důchodu. Zajel za 1’16“, což není špatné vzhledem k tomu, že na Phillip Islandu pravděpodobně ještě nevystřízlivěl. I letos Ducati vyhrála mistrovství světa s náskokem jednoho kola v Indonésii a následující týden jela závodit na Phillip Island. Ve čtvrtek ale nikoho nenapadlo nechat Panigale vyzkoušet Jonathana Rea, Toprak Razgtalioglu a pár dalších soupeřů. Superbike v 90. letech byl hazard, ambice a šílenství. To je důvod, proč je připomínán jako „zlatá éra, zatímco ta současná je jen pěkným motocyklovým šampionátem.
Jonathan Rea, skvělá biografie: „In Testa“ k dispozici na Amazonu