Francesco Bagnaia se po dvou haváriích v Termasu a Austinu vrátil k vítězství a vrací se zpět do vedení mistrovství světa MotoGP. Svůj triumf tam oslavil i Valentino Rossi, který přijel do Jerezu, aby byl blízko svým studentům VR46 Academy. Víkend, který oprášil mnoho vzpomínek díky přítomnosti „starých hvězd“, jako jsou Dani Pedrosa a Jorge Lorenzo, s Doctorem (nový ambasador Yamahy) v boxu Ducati, aby objal svého šampiona.
V minulosti měl Valentino Rossi v garáži Ducati jen velmi málo důvodů k oslavám, nyní se hudba změnila. Bagnaia se stará o roli dirigenta, intonuje vítězné melodie, které nám již dávají nahlédnout do přídavku mistra světa. V posoutěžním videu učitel studenta objímá: “Velmi dobře. Byl jsi ten, kdo měl nakonec nejvíc gumy, byl jsi dokonalý“. Jezdec z Chivasso odpovídá: „Dával jsem si pozor“.
Valentino Rossi a Bagnaiaovo tajemství
Je tu prostor pro vtipy, ‘Pecco’ tentokrát pole position netrefil a skoro to vypadá jako vítězná zbraň. Havárie v Texasu stále hoří, když havaroval, když byl ve vedení, těsně následován Hondou Alexe Rinse. Na mokru v Argentině může dojít k uklouznutí, ale v Austinu to není přijatelné. Valentino Rossi se obrací na inženýry Borgo Panigale. “Řekl jsem mu to (úspěch) qkdyž to nezačíná dobře, když to bolí v tréninku nebo v kvalifikaci. Pokud o víkendu dobře odstartuje, je to problém! Pokud začne silně, zaujme pole position a vždy dominuje, má přemíru sebevědomí a pak tím trpí. Pokud to začne více vzadu, pak je to perfektní“.
Filozofie, kterou sdílí i hlavní technik Christian Gabbarini: „Pokud víkend začne dobře, pak se rozptýlí“. Valentino Rossi souhlasí a odpovídá mu: “Přesně tak, to je ten problém! Pokud začne silně, získá tyč, dominuje, všechny ty věci, pak ho jeho domýšlivost přemůže. Dostane se příliš sebevědomí a pak to posere. Pokud to začíná daleko, pak je to perfektní“. Ředitelství závodu ho donutilo přenechat pozici Jacku Millerovi za příliš riskantní předjíždění, které také mohlo hrát v jeho prospěch…“Kdo ví, kdyby vám ten trest neudělili, možná…“. Francesco Bagnaia uzavírá se smíchem: „Spadl bych!“.