V letošním roce 2022 jsme viděli týmy, které mají světovou premiéru, jako je MT Helmets-MSi v Moto3 nebo Yamaha VR46 Master Camp v Moto2. Letošní sezóna ale byla pro historický tým zároveň poslední. Promluvme si o Esponzorama Racingkterá po více než 20 letech zkušeností ve všech kategoriích (od zaniklé 125cc, přes MotoGP, až po ‚mladou‘ MotoE) napsala slovo k ukončení tohoto dlouhého příběhu.
Nedostatek motivace
„Vše má konec. S velkým smutkem tým uzavírá své světové období.“ Tak začíná oficiální tisková zpráva zveřejněná týmem u příležitosti poslední GP ve Valencii. Potvrzují se tak zvěsti, že tým Raula Romera má před mistrovstvím světa v roce 2023 nějakou dobu náskok. „Šampionát je stále složitější, je tu více závodů a nedostatek motivace vedl tým k těžkému rozhodnutí opustit mistrovství světa.“ V průběhu let došlo k určité spokojenosti s vítězstvími a umístění na stupních vítězů v různých kategoriích. O to víc je fakt, že tudy prošlo mnoho mistrů světa, což svědčí o kvalitě odvedené práce.
První roky světa
Zařízení oficiálně založili v roce 1994 Raul Romero a Josep Oliva. Tehdy se jmenoval By Queroseno Racing (nebo Team BQR), takže závodní úsilí začalo, ale pouze na národní úrovni. Tři tituly dorazí v CEV s José Davidem De Geou ve Formuli Extreme) plus dva další se Stefanem Bradlem a Efrenem Vazquezem ve 125. Světový debut se odehraje o roky později v osmém litru, v letech 2009 až 2011: se dvěma jeho jezdci v CEV získává první pódium (Scott Redding) a poté první čtyři vítězství (Maverick Vinales). V roce 2009 je také ve třídě 250 ccm s Alexem Debonem, který týmu přináší první a jediné pódium čtvrtlitru v Německu.
Moto2 je MotoGP
Závazek pokračuje: v roce 2010 je tým v nově zrozené Moto2, kde zůstane až do roku 2013. Nejdůležitějšími výsledky budou tři umístění na stupních vítězů: první s Titem Rabatem v Indianapolis v roce 2011, rok po Julianu Simonovi (který se stal jediný týmový jezdec) získá další dva v Indianapolis a Valencii. Také v roce 2012 debutovala v MotoGP, respektive v „experimentu“ CRT/Open, také přejmenovaná Avintia Racing. Spolupráce s Ducati začala v polovině roku 2014, nejprve s D16 v konfiguraci Open a v následujících letech se skutečnými motocykly MotoGP. Dorazí několik desítek nejlepších, při některých příležitostech jsou jezdci dokonce na úpatí stupně vítězů, aby ho pak dosáhli v roce 2020. Postará se o to Johann Zarco, který byl po neúspěšné zkušenosti s KTM znovu uveden do hry v Esponsorama Racing (současný název týmu). a 3. v ČR, v roce 2021 si vede ještě lépe pro tehdejšího debutanta Eneu Bastianiniho. Je 3. v GP San Marina i GP Emilia Romagna. Je to poslední rok v MotoGP: sedadla přebírá tým VR46 Racing Team s barvami, které Luca Marini už měl na své D16 kvůli spolupráci mezi oběma stranami.
Moto3 je MotoE
Zároveň se však tým vrací i do nižší třídy, kterou se nyní stala Moto3. Ve dvouletém období 2018-2018, kdy to byla ještě Avintia Racing, se na jediné KTM RC 250 GP vystřídali tři jezdci. Carlos Tatay je jediným jezdcem pro rok 2020, zůstane také v roce 2021, ale ne sám: vedle něj Niccolò Antonelli díky spolupráci s týmem Sky Racing VR46 (který vzešel z Moto3). Elia Bartolini je tam také jako náhradní jezdec na několik závodů, než se připojí k týmu (nyní QJMotor Avintia Racing) na celý rok 2022. Po jeho boku však Matteo Bertelle zastavil v polovině sezóny velké zranění a náhradník za GP z Luca Lunetta, poté Nicola Carraro až do konce roku. Od roku 2019 také Esponsorama Racing přijala výzvu MotoE se dvěma jezdci: v prvních dvou letech získala tři vítězství s Ericem Granadem. Pak přichází nějaká sporadická první desítka, v letošním roce 2022 postavil pouze jednoho jezdce. Ve skutečnosti se stali tři se dvěma náhradníky (Yeray Ruiz a Unai Orradre) kvůli zraněním, která utrpěl Xavi Cardelus. Opět konec bez chvil slávy. Krátká přestávka v mistrovství světa supersportů v letech 2000 a 2006: jezdci (divoká karta ve španělských kolech) však nikdy nezískali body.
Kolik jmen!
Hořký závěr pro tým, který je součástí mistrovství světa 23 let. Existuje tolik jezdců, kteří žili období v této struktuře. Některé z nich jsme již uvedli, ale zopakujeme je. Například šampioni Moto2 Johann Zarco a Enea Bastianini, jediní, kteří jsou schopni dát týmu pódia v MotoGP. Zůstáváme-li mezi šampiony mezitřídy, přidáváme Stefana Bradla, Tita Rabata, Hiroshi Aoyamu, Toniho Eliase, Juliana Simona. Přidejme na seznam mistra světa třídy 125 ccm Mikea Di Meglia, šampiona Moto3 Mavericka Vinalese, zesnulého Luise Saloma, Miguela Oliveiru, Loris Baze, Aleixe Espargara, Hectora Barberu, Efrena Vazqueze, Leona Haslama… Neúplný seznam, ale to už nic není špatný. GP Valencie 2022 znamenalo konec tohoto dlouhého období mezi radostmi a těžšími chvílemi. “Úžasná léta”jak zdůraznil tým v pozdravném prohlášení.
Fotografický kredit: motogp.com