Čtyři km a ještě pár set metrů. To je vzdálenost, která dělila Roberta Mercandelliho od senzačního prvního vítězství v CIV Superbike v 1. závodě ve Vallelunga. Protagonista na začátku zuřivého comebacku, který ho z deváté startovní pozice přivedl blízko k pódiu, luxusní nováček týmu Broncos Racing Team Ducati těžil z červené vlajky vyvěšené kvůli špatné výšce Alberta Buttiho a ocitl se neuvěřitelně v bojovat o nejvyšší stupínek na stupních vítězů. Překvapit všechny při restartu kočičím sprintem, získat vedení a vlastně draze prodat svůj život v jednom “závod ve sprintu” rozdělena do devíti zatáček. Bývalý CIV Supersport vytvořil podmínky pro to, aby zabalil příslovečné “obchod dne”ale v předposledním kole se musel vzdát “obvyklý” Michele Pirro po rozhodujícím útoku utrpěl uprostřed Esse.
SKLO POLOPLNÉ NEBO POLOPRÁZDNÉ?
Přestože druhé místo (nejlepší výsledek a druhé pódium sezony ve třech závodech) je pro nováčka pozoruhodným úspěchem, Mercandelli neskrývá hořkost z promarněné příležitosti: “Vítězství jsem zahodil kvůli nějakým chybám” přiznal kriticky. „Pro nováčka, jako jsem já, není snadné ovládat sílu Panigale V4 R, navíc jsem nikdy nejel závod Superbike. Celkově se ale po problematickém začátku víkendu nemohu ubránit pocitu spokojenosti. Při testování jsme nebyli schopni vyjádřit náš potenciál. Teď jsme našli ideální nastavení a řekl bych, že jsme to předvedli. Jsem přesvědčen, že pokud dobře odstartujeme, budeme moci znovu bojovat o stupně vítězů ve 2. závodě.“.
RESTART BLESKU PRO MERCANDELLI
„Když jsem pustil spojku, pomyslel jsem si ‘Jdu se ponořit!’. Nasadil jsem své tempo, o kterém jsem věděl, že je dobré s ohledem na zotavení v první části závodu. Škoda jen těch pár příliš mnoha šmouh. Oproti testům jsem do zatáček přijížděl s mnohem větším tlakem a vzhledem k tomu, že jsem motorku ještě dokonale nezvládl, často jsem končil dlouho. Tento aspekt mě pravděpodobně přiměl prohrát závod, ale máme pozitivní indicie. Zítra se pokusíme udělat další krok vpřed“.
PROBÍHÁ PRÁCE
„Pirro na mě zaútočil v místě trati, kde jsem měl největší problémy. V té změně směru jsem byl trochu pomalý, ještě jsem neměl sebevědomí, abych tomu čelil s větší vynalézavostí. Co mi chybí z hlediska řízení? Na motorce stále vypadám jako ‚jezdec ze sedmnáctého století‘, přirozeně s deseti lety Supersportu za sebou… Tvrdě pracuji na tom, abych měl více ‚stop and go‘ styl. Navíc se dostanu do problémů, jakmile se pneumatiky znehodnotí, potřebuji více vyzvednout. S týmem nemáme šanci během roku moc cestovat, ale brzy se tam dostaneme.”.
Fotografický kredit: Dani Guazzetti
