Útok na nováčky v prvním kole CIV PreMoto3 v Misanu. Řekli jsme vám o Lorenzu Pritellim, ale je také nutné zmínit Edoarda Savina, kterému 31. března bylo 13 let, z Cesano Maderno (Monza) a debutoval s Leopardem od Roc’n’Dea. Od prvního kola na předních místech žebříčku se dostal na stupně vítězů v 1. závodě, před diskvalifikací kvůli technické nesrovnalosti. Ve 2. závodě si to však vynahradil a odvezl si domů první trofej v nové sérii CIV Honda single-made.
Velmi mladý a urputný jezdec na dohled, také „postrčený“ jistým Fabriziem Pirovanem, který v tom dítěti něco viděl v akci na elektrické koloběžce a který „pozval“ svého otce Daniele, aby zkusil svou kariéru na dvou kolech s syn. Aniž bych zapomněl na svá studia, vzhledem k tomu, že mladý Talento Azzurro navštěvuje druhý ročník Státního komplexního institutu Anny Frankové v Monze. Nechme ale příběh vyprávět jeho protagonistu.
Edoardo Savino, kde začíná vaše cesta na motorce?
Začal jsem ve 4-5 letech, vášeň na mě předal můj otec, který objížděl na motorce s Hondou VTR. Jednoho dne jsem se ho zeptal, jestli by mi dovolil zkusit jízdu na motorce, viděl, že to dělám dobře, a kamarád Fabrizio Pirovano mu řekl, ať to zkusím. Snažili jsme se a nyní jsme na této úrovni, pokračujeme v naší cestě v naději, že jednoho dne dosáhneme mistrovství světa. Je snem každého dostat se tam, kde byl Rossi a kde je Marquez.
Vaše cesta je již úspěšná.
První mistrovství, které jsem dělal, bylo mezikrajské mistrovství v roce 2017 s minibikem, v roce 2018 jsem závodil i v Andalusii. Pak jsem dělal CIV Minimoto Junior A v letech 2019 a 2020 a vyhrál jsem ho dvakrát, pak jsem vyhrál mistrovství Evropy a také Simoncelli Trophy. V roce 2021 jsem přešel na MiniGP RMU 50, ve dvouletém období 2022-2023 jsem závodil s Ohvalem a letos jsem v PreMoto3 CIV.
Ne bez zlomených kostí, že?
Už mám za sebou poměrně značné zranění. Dvakrát kotník, dvakrát zápěstí, osm žeber, z toho dvě vykloubená, pak už neexistující axilární nerv… Pěkný seznam. Doufám, že mi to na chvíli stačí!
Letos vás čeká důležitá změna. Jak se vám líbí Honda NSF250R?
Kolo je větší, rychlosti se zvýšily, je to příjemná změna hlavně pro začátečníky, jako jsem já. Přechod z motorky, která jede 160 km/h na motorku, která jede 200 km/h, je těžké. Pro ostatní to bylo určitě o něco jednodušší než pro mě, já jsem byl o něco více znevýhodněn.
Žebříček CIV v Misanu však ukázal jiný obrázek.
Záleží od jezdce k jezdci. Neměl jsem žádné potíže: jezdím na kole a jezdím na něm, jak se mi zlíbí, snažím se hned dělat to nejlepší, co umím, pak se musíte neustále zlepšovat. Není dáno, že budu silný po celý rok, v Misanu to šlo dobře, ale v ostatních závodech už tak silný možná nejsem. Doufám, že ne, ale stát se to může.
Debut CIV PreMoto3 se však povedl velmi dobře, čekali jste to nebo jste byli překvapeni?
Ne, nebyl jsem překvapen, protože stejně znám své schopnosti. Rozhodně jsem ale nečekal, že se mi hned tak dobře povede, to ano.
V obou závodech jste pak bojovali o stupně vítězů, nebylo to dané.
To ne, ale po kvalifikaci jsme to trochu očekávali. Škoda té diskvalifikace, která se mi moc nelíbila, ale musíme se smířit s tím, co dělá Race Direction, tak rozhodli. Ale pro hru 2 to byl také extra tlak, přivezli jsme domů první pohár.
Byl tam i náznak napětí nebo tlaku? Byly to vaše první závody v CIV PreMoto3.
Ne, teď už vím, jak zvládnout tlak. Stojím tam, sklopím hledí, trochu se rozhlédnu, prohlížím si soupeře, studuji závod a pak vidím, co se stane. Pak mám svůj rituál, vždy před odjezdem dupu nohama. Před 1. závodem jsem to neudělal a bylo to špatné!
Ve 2. závodě jste si však odvezl své první pódium. Jak uspokojivé to bylo?
První pódium je vždycky hezké: nikdo to nečeká, pak když přijde, pochválí vás a jste tak trochu středem pozornosti. Ale víte, že stejně musíte pokračovat, když něco uděláte, všichni očekávají, že to vždy uděláte, takže na vás vyvíjejí ještě větší tlak, jako byste měli tolik povinností. Ale bral jsem to jako chvilku relaxace, opravdu jsem si to užil: je to velmi odlišné od toho, co jsem dělal s Ohvale, tohle je velké, vysoké pódium, příjemné zažít. Jako by to bylo první pódium v kariéře, „znovuzrození“: po porážce v roce 2023 je příjemné být zpátky na pódiu.
Jaké jsou sezónní cíle?
Říkám to otevřeně, zkusím bojovat o titul, podle mě se to dá. Byli jsme tam ve vedoucí skupině, pak už by Gonzalez a Agostinelli neměli být v CIV. Můžete myslet na šampionát. Teď musíme ve Vallelungě vyhrát! Pokusíme se získat zpět body ztracené v 1. závodě, čím dříve je získám, tím lépe.
Kdo jsou největší soupeři?
Moje hlava! Nemusím dělat hlouposti jako loni, kdy jsem zahodil náskok 37 bodů a přišel o titul… Řekl bych pak, že na trati vidím jako soupeře Barbagalla a Pritelliho.
Titulní foto: Team Roc’n’Dea
