Rozhodně dobrý začátek po složitých letech. Alessandro Morosi, letos s KTM nováčka Eagle-1, není novou tváří v Moto3 JuniorGP (závodí tam od roku 2019), ale závod v Estorilu už byl jeho nejlepším vůbec. Po druhém místě na startovním roštu se samozřejmě netají svou snahou o umístění na stupních vítězů, ale červená vlajka mu v zaměření nepomohla. Nyní se s novou motivací dívá do druhého kola ve Valencii, odhodlaný dosáhnout cíle. Nejprve si však zahraje víkend CIV, příležitost ještě lépe trénovat a připravit se a také soutěžit v italštině. Morosi je nadšený, chce hrát hlavní roli v roce 2023: tady je to, co nám řekl.
Alessandro Morosi, jak se máš?
No, jsem na cestě! Na poslední chvíli mě varovali před divokou kartou v CIV Moto3 v Mugellu s Buccim, volali mi, protože jejich jezdec je zraněný. Uvidíme, zda se nám bude dařit i v italském šampionátu!
Pokračuj v tréninku.
Dělám to pro to, protože nebudu hrát celý šampionát. Pak jsem samozřejmě rád, že mi zavolali, dobře znám Claudia, majitele týmu, a jsem rád, že mu motorku otestuji a řeknu, co si myslím. To sedí, líbí se mi ten nápad! Kromě toho, že mě čeká ještě pár kilometrů na kole, než pojedu do Valencie.
Vraťme se k minulému víkendu. Jaký byl sezónní debut v JuniorGP?
Estoril se podle mého názoru povedl velmi dobře. Musíme se podívat, jak jsme na tom byli před třemi měsíci, tým ani neexistoval! Od té doby se klukům v týmu podařilo vybudovat impérium, odvedli fantastickou práci, až po nádhernou grafiku. Upřímně, nemyslel jsem si, že budu hned tak vepředu! Vzhledem ke krátké době mi to nepřišlo tak “jednoduché”, místo toho jsme už od čtvrtka viděli, že jsme rychlí. Hned jsem se cítil dobře, na motorce jsme opravili něco, co jsme během testů neudělali a podařilo se nám to zlepšit.
A to natolik, že první řada dorazila i v kvalifikaci.
Hodně věcí! Loňský nejlepší byl 21., něco takového. Bylo to vzrušující, být vepředu je něco úplně jiného. Měli jsme také dobrý závod, bohužel smůlu, protože šest jezdců odjelo a dorazila červená vlajka! Pak jsme vyrazili znovu, ale v první zatáčce to byl trochu průšvih, byl jsem venku a musel jsem se vzpamatovat. Nakonec jsem skončil 11. Kdyby to šlo tak, jak to mělo dopadnout, byli bychom si jisti v top 5-6, ale pojďme, uvidíme, jestli se nám to podaří ve Valencii.
Škoda, že jsem takříkajíc “uvízl v provozu”.
Přesný. Skončil jsem 11., dvě sekundy za vedoucím, skoro všichni na sobě! Ale aspoň jsme byli hodně rychlí. Řekněme, že je to v pořádku, nakonec je to už jiný sport oproti loňsku. To je v pořádku, dostaneme se tam.
Jak mezitím konkrétně dorazila ta druhá krabice na startovním roštu?
Naložili mě tak, že jsem šel do kvalifikace a málem jsem ohnul řídítka z toho, jak jsem byl agresivní! Nakonec to také přišlo celkem snadno. Celý víkend jsem jezdil sám, bez slipstreamů nebo referencí, takže jsme kolo opravili a já jsem stavěl časy, aniž bych někoho jiného kopíroval. Hodně mi to pomohlo, když jsem pak chytil referenci, bylo pro mě všechno jednodušší.
Alessandro Morosi, viděl jsi už něco, na čem musíš ještě zapracovat?
Chybí mi nějaký trénink z ruky do ruky. Asi 3-4 roky z různých důvodů nezávodím ve vedoucí skupině, takže mi chybí souboje o důležité pozice. Restart se podle mě moc nepovedl, protože jsem nebyl tak agresivní jako ostatní. Řekněme, že si prostě musím ‚osvěžit paměť‘!
V čem jste naopak oproti loňskému roku nejvíce vyrostl?
Myslím, že jsem se hodně zlepšil, pokud jde o zvládnutí závodního víkendu. Dřív jsem se dostával za lidi a kopíroval to, co dělali, a dokonce to dopadlo špatně. Pracovat sám místo toho dává mnohem větší smysl a méně riskuje, jste to vy a motorka, takže cítíte, co dělá. Dalším důležitým aspektem, který mi hodně pomáhá, je hledání časů sám.
Alessandro Morosi, jak se cítí tým s Eagle-1?
Vycházíme spolu výborně, kluky znám pár měsíců, protože jsem spolu trávil zimu, často jsem za nimi jezdil. Hodně pracovali v centrále, snažili se pomoci Maxovi a Vittorii, šéfům týmu, postavit chatu, opravit motorku… Vše, co potřebujete pro tým, který se právě rodí. Společně strávený čas jsem jim už rozuměl, pak jsme dělali testy na motardu a už jsem s nimi měl výborný pocit. Líbí se mi, že spolu můžeme vtipkovat a smát se, trávit víkendy s úsměvem. Moc mě to baví a výsledky jsou vidět, když pracujete s úsměvem, je to úplně něco jiného.
Letošní změna v JuniorGP je nejvíce „světový“ formát. Ještě jedna obtíž nebo se cítíte lépe?
Zlepšil jsem se. Protože jsem začal pracovat sám, nemusel jsem ztrácet čas hledáním stopy. Teď mám 15 minut místo 40, ale pořád střílím sám, takže to bylo jednodušší. Vešel jsem dovnitř, pořádně zatlačil a nastavil čas. Podle mě je to ještě pohodlnější, ‘nutí’ vás to na sobě pracovat a pomáhá vám to růst. Ale i v CEV jsou stále lidé, kteří kvalifikaci zahazují… Nebo zajedou dobré časy a pak nemají v závodě tempo.
Jak se vám letos v Estorilu líbilo, co se týče trati?
Vždycky se mi to líbilo, samozřejmě, když se ti daří, bereš si to ještě víc k srdci! I díky testům jsem neměl žádné potíže. Musím říct, že jsem si myslel, že po 7-8 měsících pauzy je to mnohem horší.
Byl jsi druhý na startovním roštu, možná jsi měl pár myšlenek na pódium… Cítil jsi se kvůli tomu špatně?
Říkám pravdu, ano. Celý závod jsem jel ve vedoucí skupině, už jsem plánoval poslední kola, věděl jsem, že to zvládnu, takže jsem šetřil pneumatiky. Když dali červenou vlajku, řekněme, že jsem trochu hlodal! Skončit 11. vás obtěžuje. Každopádně po závodě jsem byl spokojený, před šampionátem bych se klidně podepsal pod 9. místo na roštu. Místo toho 2., fantastické! Když si pak myslíme, že minulý rok se mi nikdy nedařilo lépe než 12. místo v závodě…
Alessandro Morosi, myšlenka však zůstává.
Uvidíme, jestli se nám podaří udělat toto pódium ve Valencii, opravdu to chci sundat. Teď o tom sním!
Je Valencia trať, která se vám líbí nebo ne?
Loni jsem tam měl svůj nejlepší závod. Trať se mi líbí, pak jsem letos jel čtyři dny na 600. Už to mám v hlavě, připraveno. Jsem ještě více nabitý energií a mám velkou touhu dostat se na trať.
Víkend v Mugellu tedy dokonale padne.
Perfektně sedí! Chci udělat dobrý dojem i v CIV, je to návrat k počátkům. Ale nechci nic riskovat: v JuniorGP mám své cíle, tady dělám, co můžu, bezpečně, aniž bych riskoval zranění. Závodím, bavím se a snažím se posunout kolo co nejvíc dopředu.
Alessandro Morosi, pojďme si promluvit o vašich cílech v JuniorGP: jsou vaše první stupně vítězů a vítězství nyní blíž?
Podle mého názoru ano! Věřím ve své schopnosti, v schopnosti týmu, v práci, kterou jsem odvedl. Řekl bych, že jsme tady!
Už máte první představu o pilotech, které byste měli sledovat?
Rozhodně Nicholas [Carraro], léta závodí v Moto3. Je to můj velký kamarád a jsem rád, že se mu po těžkých letech daří, zaslouží si to. Pak jsou tu Španělé, jako je například Piqueras. Ostatní Italové jsou také silní, Elio [Bartolini] ale bojoval, protože si myslím, že vynechal kvalifikaci, takže startoval zezadu. Ale podařilo se mu to, chapeau. Lunetta také zajel dobrý závod, startoval z pole position, ale není to žádná novinka.
Takže zkrátka dobrá zpráva i pro trikolorní tlupu šampionátu.
Musíme přivést Itálii zpět na frontu. Nebýt Bagnaia v MotoGP a Arbolina v Moto2… Moto3 chybí, jak v CEV, tak v mistrovství světa. Musíme se pokusit dát italskou značku!