Je to motorka, která vyhrála Imola 200 Miglia v roce 1972, řízená švagrem britského jezdce Barryho Sheenea, který triumfoval ve sprintu před Brunem Spaggiarim, kterému v cílové čáře téměř došel benzín.
Troy Bayliss měl tu čest… zajet si čestné kolo na WDW s nejlegendárnějším z motorek Borgo Panigale: Ducati SS750 Imola Desmo, se kterou Paul Smart vyhrál 200 mil Imola v roce 1972.
Toto je stránka Ducati, která připomíná nesmrtelnou historii tohoto motocyklu:
Ve fantastickém posledním kole se rozlévaly řeky inkoustu a Smart a Spaggiari byli vedle sebe téměř až do cíle; ale málo bylo řečeno o tom, jak tento závod změnil osud výrobce. Vítězství v Imole určilo, jaký bude budoucí přístup Ducati k závodění, s téměř výhradním zaměřením na sériově vyráběné stroje. Než však probereme Smart, Imolu a legendární „číslo 16“, musíme udělat krok zpět.
V roce 1972 Checco Costa přivezl 200 mil formuli do Itálie a Ducati připravila osm motocyklů pro Paula Smarta, Bruna Spaggiariho, Ermana Giuliana a Alana Duscombeho. Motocykly měly sériové motory a rámy, ale byly připraveny jako obvykle ve velmi krátké době. Většina práce by však stejně byla téměř neviditelná, protože se jednalo o ty nejmenší detaily: kdekoli to bylo možné, každý kus kola byl pečlivě opilován a odlehčen. Navíc právě včas dorazily nové 40mm karburátory Dell’Orto s pumpičkou akcelerátoru, které poskytovaly dokonalé palivo pro velká dvojčata, která vyvinula 80 koní při 8 500 ot./min.
V posledním kole došlo Brunovi Spaggiarimu, který vedl závod, palivo a otevřel tak cestu k vítězství Paulu Smartovi, který shodou okolností 23. dubna oslavil narozeniny. Závod pak skončil Smartem a Spaggiarim na 1. a 2. místě, triumfy tohoto neuvěřitelného závodu.
Od tohoto kola se pak odvíjela řada SS750, která se v průběhu let lišila novým rámem, užším v oblasti sedla a jinou vidlicí, již bez pokročilého čepu.
S tímto kolem vyčníval Franco Uncini, v tehdejším šampionátu produkčních derivátůve stejné stáji spravované společností Bruno Spaggiari běžel ‘Tom Thumb’ Sabattini. S 750 RZ závodili také piloti ráže Carlo Perugini E Adelio Faccioli, oba pak prošli na mistrovství světa ve třídě 500.
750 SS vážil 163 kg a produkoval kolem 85 hp při 9 000. Měl dvouventilovou hlavu, karburátory Dell’Orto 40 a kotoučové brzdy s třmeny Lockeed (rané Scaraby).
