Existují „věrní“ jediné značce, jako je Marc Marquez, vždy s Hondou ve své desetileté kariéře v MotoGP. Zmínit můžeme i mladší Fabia Quartararo (Yamaha) a Pecco Bagnaia (Ducati), kteří jsou v premiéře méně dlouho. Ale místo toho jsou tací, kteří se navzájem vyzývají více domy, aniž by tím přišli o pořádnou dávku rizika. Případy, které jsme viděli také v MotoGP, potvrzují, že nikdy není snadné přizpůsobit se jinému motocyklu, a proto dosáhnout významných výsledků. Příští rok bude Jack Miller na startu v roce 2023 s třetí odlišnou značkou v MotoGP, kdo ví, jestli bude schopen vyhrát s KTM jako s Hondou a především s Ducati… Ale jsou tu i další jezdci, kteří to dokázali. to samé, pamatuješ si, jak to zmizelo? Po prvním díle je tu druhý a poslední díl.
Jorge Lorenzo (Yamaha/Ducati/Honda)
Tři značky i pro majorského šampiona, který rozhodně zazářil, ovšem jen domečkem tří ladiček. Kdo ví, zda by byl schopen přivést Ducati zpět k vítězství před rokem 2022, otázka, která zůstane nezodpovězena. Ale pojďme popořadě: v letech 2008 až 2016 byl jedním z předních jezdců Yamahy s výsledky v hodnotě tří světových titulů, tří druhých míst a dvou P3 v celkovém pořadí. V roce 2017 se rozhodl vyzkoušet dobrodružství Ducati: dvě umístění na stupních vítězů v prvním roce, krok vpřed po prvních GP roku 2018, ale lídři v červeném se už poohlíželi jinde… Mallorčan získává tři vítězství, další pódium a čtyři tyče před zraněním. Na druhou stranu na rok 2019 s Hondou se rozhodně zapomíná, na konci roku odchází do důchodu.
Andrea Dovizioso (Honda/Yamaha/Ducati)
V MotoGP debutoval v roce 2008 se čtyřletým působením v Hondě, získal jedno vítězství a dalších 15 umístění na stupních vítězů. Následuje jeho jediná sezóna Yamaha, která získala dalších šest pódií, aby pak otevřela dlouhé období Ducati v roce 2013. Začínám vzestupy a pády, ale pak začnou přibývat pódia, přijdou i vítězství… Dokud nezačne dosahovat takových výsledků, aby byl v boji o konečné vítězství proti Marcu Marquezovi! V letech 2017 až 2019 byl vicemistrem světa, v roce 2020 oznámil, že si chce vzít sabatický rok. Ale na konci roku 2021 přijímá sedlo satelitního týmu Yamaha pro poslední GP, což je nešťastný návrat až do svého definitivního odchodu do důchodu v Misanu 2022. Ale mnozí zdůrazňují (právem) jeho skvělou práci na záludné Desmosedici, která se nyní stala sny v MotoGP.
Scott Redding (Honda/Ducati/Aprilia)
Pět let v první třídě pro britského jezdce, přesněji od roku 2014 do roku 2018. Začíná dvěma roky v Hondě, své první pódium MotoGP získal v Misanu v roce 2015. Pak následují dva roky s barvami Ducati, ale pokud jde o výsledky to nejde o moc lépe. Jediným vrcholem je jeho druhé pódium v Assenu v roce 2016, které bude zároveň posledním v jeho krátké kariéře v MotoGP. V roce 2018 je však v akci s Aprilií v jednom z těžkých let značky. Pro něj celkem 20 bodů a 11. místo jako nejlepší výsledek sezóny.
Cal Crutchlow (Yamaha/Ducati/Honda)
V roce 2011 přistál v MotoGP, v kapse měl šampionát Supersport 2009 a ve výsledkové listině celý rok v Superbike. Změna tedy zdaleka není jednoduchá, ale jezdec z Coventry zůstává v nejvyšší třídě až do roku 2020, tedy roku, kdy oznámí svůj odchod do důchodu. Crutchlow začíná tříletým obdobím Yamaha a dobyje prvních šest stupňů vítězů v kategorii. Následoval jeho jediný rok u Ducati, ve kterém také dosáhl na stupně vítězů, zatímco od roku 2015 až do odchodu do důchodu byl u Hondy. V těchto letech přijdou kromě devíti pódií i tři světová vítězství: první v Brně v roce 2016, opakování na Phillip Island, poslední je v Argentině v roce 2018. Od roku 2021 je testovacím jezdcem Yamahy, i když s 10 GP na výsledkové listině jako náhradník .
Andrea Iannone (Ducati/Suzuki/Aprilia)
Jeho kariéra byla přerušena na konci roku 2019, ale jezdec z Abruzza závodí v MotoGP od roku 2013. I on se třemi různými značkami, počínaje Ducati, u které zůstal čtyři sezóny. Jeho první a jediné vítězství přišlo v posledních dvou letech spolu s dalšími šesti umístěními na stupních vítězů, než přestoupil k Suzuki. Dva roky, během kterých získal čtyři umístění na stupních vítězů, všechna v roce 2018, aby se pak znovu změnil a přistál v Aprilii. Na výsledkové listině je 6. místo jako nejlepší výsledek sezóny, právě zde se jeho kariéra zastavila.
Aleix Espargaro (Ducati/Suzuki/Aprilia)
Jeho prvním celým rokem v MotoGP byl rok 2010, jeho jediný rok na Ducati se dvěma nejlepšími osmými místy. Pomineme-li období CRT, ve kterém si vedl dobře (dorazilo i první pódium), pojďme do roku 2015, prvního ze dvou let s barvami Suzuki. Sezóny mezi vzestupy a pády, se 4. místem jako nejlepším umístěním, než přijmete výzvu s Aprilií počínaje rokem 2017. Docela těžké roky, až do roku 2021, kdy dorazí první pódium: to je první známka toho, co se děje.“ je vidět na právě skončeném šampionátu. Nejlepší rok pro značku i pro Espargaro: historické vítězství, dalších pět umístění na stupních vítězů, stálá umístění v první desítce (kromě tří GP), jediná nula. Stejně jako zadostiučinění, že jsem v boji o titul vydržel až pár kol od konce!
Maverick Vinales (Suzuki/Yamaha/Aprilia)
Španělský jezdec přišel do MotoGP v roce 2015, první dvě sezóny strávil u Suzuki. S těmito barvami přichází první vítězství a další tři umístění na stupních vítězů v prémiové třídě, po nichž následuje přechod k Yamaze. Čtyři kompletní roky s kolísavými výsledky: přijdou vítězství a stupně vítězů, ale v šampionátu nemůže jít dál než na 3. stupínek světového pódia. V roce 2021 pauza se značkou Iwata, v roce 2022 odehrál svůj první celý rok s Aprilií, tedy třetím odlišným výrobcem v jeho kariéře v první třídě. Objevily se zajímavé známky růstu, o čemž svědčí tři umístění na stupních vítězů v Assenu, Silverstone a Misanu.
Pol Espargaro (Yamaha/KTM/Honda)
Do MotoGP přijíždí v roce 2014 jako úřadující šampion Moto2, aby po dobu tří let soutěžil s Yamahou. Prokazuje dobrou konzistenci výsledků, často končí v první desítce a získává dvě čtvrtá místa jako nejlepší výsledky. V roce 2017 začíná zkušenost s KTM, nově příchozím výrobcem, kterému nezletilý z domu Espargaro dá první důležité výsledky. První historické pódium dorazí do Valencie 2018, poté se v roce 2020 pětkrát zopakuje, aby pak přijal výzvu s Hondou. Nicméně v nejtemnějším období Zlatého křídla: následovaly dvě těžké sezóny, kdy se dvě pódia střídala s mnoha komplikovanými závody. Rok 2023 bude i s barvami GasGas rokem jeho návratu do KTM.
Jonathan Rea, skvělá biografie: “In Testa” k dispozici na Amazonu
Fotografický kredit: motogp.com