Nejrychlejší víkend roku na čtyřech kolech je za námi a vede nás k několika úvahám. Začněme od formule 1 v Monaku. Mnozí říkají, že už tam nemá smysl závodit, protože se tam prakticky nedá předjíždět a závod se promění v hračkářský vlak s časy na kolo řízené dle libosti: v neděli dokonce o pět sekund pomalejší, než bylo očekávané tempo. Šli tak pomalu, aby zachránili jedinou použitou pneumatiku, protože stejně nikdo nemohl projet. Na druhé straně Atlantiku byl Indianapolis 500, výzva, která nemá ani chvilku odpočinku. Proto dva naprosto odlišné závody ve dvou šampionátech s jinou duší. Společnými body jsou závody ve stejném termínu a obrovská prestiž, kterou získává vítěz těchto dvou legendárních motoristických závodů.
Monako a Indianapolis vyzdvihují řidiče
GP Monaka byla vždy „nuda“. Jen málokdy se vyskytly faktory, kvůli kterým byl závod až do konce nepředvídatelný. O závod se totiž rozhoduje už v kvalifikaci, a to i díky rozložení tratě. Úzká trať, která nevyzdvihuje dokonalost vozu, ale dovednosti řidiče. Pravda, prvních deset nedělních závodníků dorazilo na stejné startovní pozici, aniž by se kdy předjeli. Přesto byli muži u zdi během svých rozhovorů s jezdci velmi rozrušeni, zejména zeď Ferrari a McLaren. Je to proto, že událost Monte Carlo si stále zachovává ten pěkný kousek strategie, je to jako šachová hra. Navíc jsme viděli, že body získali Alexander Albon a Pierre Gasly. Jeden řídí Williams, který je nyní vzdáleně příbuzný tomu z úsvitu minulosti, druhý Alpine, který rozhodně není prvotřídní. Body přišly díky jejich řidičskému umění, vzhledem k tomu, že v sobotu byli schopnější než ostatní ve větším riziku, aniž by narazili do bariér.
Závod v Indianapolis je naopak úplným opakem Monaka. Tam jste v napětí až do konce a na startovním roštu často nezáleží. Znamená to, že je lepší než jeho sestra ve formuli 1? Ne, absolutně ne. Charakteristiky hlavního závodu konaného v IndyCar jsou stejné jako ty, které se konají v knížectví. Výzva mezi jezdcem a tratí. Řidič musí umět udržet koncentraci téměř dvě hodiny, nenarážet do stěn v oválných zatáčkách a každé předjíždění musí zkalibrovat na milimetr přesně. Kromě toho musí mít oči otevřené na ostatní soutěžící, protože jeho soupeři chvíli trvá, než udělá chybu a zasáhne ho, což také rozloží jeho rasu. Možná opačná charakteristika je, že zde hodně záleží na závodě a vítězství může přijít až v poslední zatáčce nebo v posledním kole. Poslední dvě edice se totiž vyřešily až sprintem do cíle.
Leclerc a Newgarden v Indycar esence řidiče
Zvláštností Monaka je, že pokud zde vyhrajete, budete si navždy pamatovat. Vítězství, které samo o sobě stojí za to projít historií motorsportu. Vítězství zde je výjimečné a řidiči jsou často blázni, když slaví. Koupání v bazénu nebo třeba v moři, ale v neděli jsme byli svědky něčeho ještě silnějšího. Domácí vítězství Charlese Leclerca pohnulo světem, způsob, jakým řídil, byl skvělý, ale srdce mu tlouklo mnohem víc. Vyzývám každého, kdo byl doma, aby řekl, že jejich srdce nebije tak rychle a proč bije tak silně? Protože při běhání ulicemi knížectví mohl Charles každou chvíli udělat velmi malou chybu, ale jeho chlad se mu odměnil. Slzy jeho prvního domácího vítězství udělaly z tohoto sedmdesátého ročníku GP Monaka možná jeden z nejvýznamnějších v historii formule 1.
Nyní se tak stalo v časných odpoledních hodinách, protože tehdy měla Indianapolis 500 odstartovat v 18:30. Déšť ale start odložil a tak klasika ve státě Indiana začala ve 22:45. Závod se nemůže konat, pokud je trať mokrá, protože rizika jsou velmi vysoká. Jakmile zápas začal, nabídl chaos, který všichni očekávali. Vítězství přišlo v poslední zatáčce, kdy Josef Newgarden zvenku předjel Pato O’Warda. Po příjezdu se Josef neudržel a udělal jako před rokem. Američan zaparkoval svou Dallaru na poslední rovince a vběhl do davu. Jedinečná párty s lidmi ve vytržení, ale nikdy jako Newgarden. Polibek v nejslavnější kotlině na světě a pak na ikonickou mléčnou párty, ano s mlékem a ne se šampaňským.
Formule 1 musí tuto tradici zachovat
Monako má to jedinečné kouzlo, má pro řidiče takový význam, který stojí za to, tak proč přemýšlet o odebrání této tradice? Vítězství na Francouzské riviéře jsou řidiči nejmilovanější, jsou za nimi jen zisk titulu mistra světa (a nedej bože). 500miglia je její sestra a má stejnou hodnotu pro řidiče Indycar. Proč se tedy o tento posvátný den připravovat? Které etapy nejdříve nejpohodovější závod, i když ne pro jezdce, a pak nejadrenalinovější závod na čtyřech kolech? Na závěr bych řekl, je nějaký důvod, proč musí jezdec vyhrát tyto dva závody plus 24h Le Mans, aby dosáhl na trojitou korunu? Tradice jsou krásné, takže než mluvit o nudě v Monaku, pojďme se bavit o mnoha nudných městských praktických lékařích, které vznikly v místech daleko od Evropy jen kvůli podnikání.
FOTO: sociální Scuderia Ferrari HP e u Josefa Newgarden
