Síla vášně, profesionalita, moudrost. Je těžké popsat Vanniho Lorenziniho, jednoho z nejlepších techniků a týmových manažerů, jakého kdy paddock Superbike měl. Vyhrál evropský Superstock, World Supersport a mnoho italských titulů. Mladí lidé se na něj vždy dívali s obdivem, ale také s nádechem úcty. A říci, že Vanni byl vždy velmi přátelský, přístupný a nápomocný se všemi. Ale Lorenzini… je Lorenzini. Jednoduše nejlepší. Za ta léta čelil mnoha bouřím, jak na motorce, tak v životě, ale vždy z nich vyšel se vztyčenou hlavou, opravdu hodně vysoko. Vynikal svou extrémní korektností a je nemožné najít někoho, kdo by o něm mluvil špatně.
„Začal jsem pracovat v motocyklech v roce 1994 – Vanni Lorenzini říká Corsedimotovi – s týmem Gimotor. Okamžitě jsme vyhráli italské mistrovství s Marco Risitano. Poté jsem pracoval dva roky v Thunderbike Trophy a poté znovu v italském šampionátu s Bimotou a později se Suzuki. V roce 1999 jsem založil Team Lorenzini by Leoni spolu se dvěma partnery: Leoni a Di Napoli. Naším prvním jezdcem byl velmi mladý Vittorio Iannuzzo. Od roku 2000 až do konce jsme byli také týmem Itálie. Mimo jiné jsem také dlouhodobě spolupracoval s Bike Service Stefana Morriho“.
Od roku 2000 do roku 2013 patřil Lorenzini by Leoni Team mezi nejlepší v Itálii i na celém světě.
„Vyhráli jsme 8 italských titulů, evropský a světový pohár a vychovali jsme mnoho mladých hráčů. Nejlepší roky byly ty s Yamahou.“
Koho z vašich jezdců máte nejvíce na srdci?
„Všechno proto, že i dnes mám se všemi svými jezdci výborné vztahy.“ Když vyhrajete a sdílíte určité emoce, je to přirozená věc. Nejsilnější vazby mám s Massimem Roccolim, se kterým jsem vyhrál 3 italské tituly, as Michelem Pirrem, protože oni se mnou soutěžili nejdéle.. Stále mluvíme s mnoha mými bývalými jezdci.“
Jaké byly nejlepší a nejhorší roky týmu Lorenzini?
„Dokud jsem zůstal u Yamahy, všechno šlo dobře. Od roku 2009 jsem začal vnímat ošklivost motocyklismu. Jak se věci začaly zvětšovat, přišly problémy. Byl tam jezdec, který se choval špatně a nerespektoval své závazky, nastaly potíže se sponzory a cesta byla celá do kopce. Poslední roky mě to už nebavilo. Nemohl jsem dělat svou práci jako technik, neměl jsem čas pracovat na motorech, ale musel jsem bojovat, abych vydělal na tým.“
Byl rok 2012 sen nebo noční můra?
„V roce 2012, přesně v roce, kdy jsme vyhráli mistrovství světa supersportů s Kenanem Sofougluem, zmizeli dva velmi velcí sponzoři. Báli jsme se, že mistrovství nedohrajeme, i když jsme byli ve vedení. Nespát v noci. Snažil jsem se, jak jsem mohl, zachránit tým a šel jsem znovu dopředu, s příchodem ruského partnera. V roce 2013 to šlo docela dobře, ale následující rok se situace týmu zhoršila a já jsem odešel do důchodu..
Odešel jsi téměř v tichosti, s velkou důstojností.
„Uzavřel jsem bez dluhů u personálu, mechaniků a dodavatelů. Vždy jsem se choval správně. Rozhodnutí bylo extrémně bolestivé, vnitřní drama, protože jsem super vášnivý. Bylo mi tak líto odejít. Uzavření týmu jsem prožíval jako osobní porážku: Ptal jsem se, kde, co, udělal jsem chybu. Dosáhl jsem mnoha výsledků, vyhrál jsem Světový pohár, ale nestačilo to. Ale pak jsem si uvědomil, že jsem se rozhodl správně. Po uzavření týmu jsem našel klid, který mi v poslední době chyběl, a vyrazil jsem znovu.“
co jsi dělal potom?
“Otevřel jsem svou dílnu. Prostřednictvím jednoho z mých bývalých pilotů, Vizziella, se seznámil se Sandrem Carusim a pracoval jsem s ním. Sandro mi okamžitě připadal vážný a správný: bavil jsem se skvěle. Udělali jsme spolu dobrou cestu a pak jsme se stali oficiálním týmem Yamaha ve skladu. Byly to roky plné spokojenosti.“
Proč jsi opustil Motoxracing?
„V roce 2020 mi Vinales zavolal. Projekt mě zaujal. Chtěl otevřít tým od nuly, mít svého synovce a dalšího kluka závodit v mistrovství světa 300 a potřeboval odborníka, který by řídil technický sektor. V roce 2021 byl Vinales zaneprázdněn se svým synem v MotoGP. Na závody skoro nikdy nechodil, o všechno jsem se staral, v týmu byla dobrá atmosféra a dobře se mi pracovalo. V roce 2022 to bylo mnohem přítomnější a objevila se řada problémů, různých druhů. Mohu to říci otevřeně: nerespektoval ekonomické závazky, které přijal se mnou a ostatními. V týmu se mnou byl Fabio, kluk, který mě pak seznámil s MRT, se kterou v současnosti pracuji.“
Alessandro Antonini, majitel MRT, nám řekl, že jste jednoho dne jeli do Cremony a on byl téměř v úžasu (čtěte zde).
„Skutečně se to stalo takhle. Fabio mi řekl, abych jel do Cremony, kde probíhalo MRT, a hned jsem byl v klidu. Je to velmi profesionální struktura, ale zároveň známá. Znovu vidím tým Lorenzini z prvních let, je tam stejné klima a nadšení. Jsou vážní, schopní a vášniví. Letos s nimi pojedu na závody Coppa Italia a na CIV. Kromě toho už nějakou dobu spolupracuji s některými dalšími společnostmi jako je Gomma Racing. Minulý rok jsem byl také inženýrem Marca Bussolottiho, který vyhrál CIV 600 Supersport.
Vanni Lorenzini, vrátíte se na mistrovství světa?
„Možná. Mezitím pracuji jako inženýr s MI Honda v mistrovství světa superbiků. Zásluhu na tom má Luca Rosa, mechanik z MIE, chlap, na kterého jsem obzvlášť hrdý. Luca se mnou začal spolupracovat, když byl malý, těsně po škole, a já se mu snažil předat své zkušenosti. Opravdu se zlepšil.“
