Třetí návrat do Moto3 a rozhodně se nezobrazovat. Romano Fenati bude opět na startu s barvami Snipers Team, tým, se kterým se vytvořil zvláštní, rodinný vztah. Neskrývá, že až na návrh Mirka Cecchiniho meditoval o definitivní zastávce. Ideální stav zazářit na trati, opravit to, co v minulých letech nefungovalo. Pro Fenatiho nejsou stanoveny žádné cíle, jen neustálé odhodlání dělat si dobře. Měli jsme možnost si s pilotem z Ascoli velmi zajímavě popovídat, náš rozhovor.
Romano Fenati, jak se vám v tomto období daří?
Jsem velmi zaneprázdněn ‚normálním životem‘, protože máme velké železářství a motokárovou dráhu. Ale je to tak od mala, netíží mě to a vlastně je to moc fajn. Pracuji každý den víceméně od půl osmé ráno do půl desáté večer, mezi tím mám trénink. Je to trochu nepřetržitý nápor, vždyť je to vždy osm hodin práce, někdy i něco víc, ale dvě, dvě a půl hodiny se mi vždy v pohodě vtěsnat. Pro mě je to spíš chvíle relaxace než tréninku: nikdy to nepovažuji za obtěžování, spíš když relaxuji. Pak to možná beru ještě vážněji než ostatní, ale vždycky je to zábava!
Minulý rok jsi byl zpátky v Moto2. Jak se mění trénink na změnu kategorie?
To je víceméně totéž, i když je to zjevně potřeba přizpůsobit. Pro Moto3 nepotřebuji bench press 200 kg, ale samozřejmě se musíte soustředit na některé aspekty, zatímco u Moto2 se díváte na jiné. Pořád je to motorka a nepotřebujete vzpěračské závody, ale určitě je těžší a musíte po této stránce více trénovat. Obecně ale platí, že síla a vytrvalost jsou potřeba vždy. Možná jen zvýšíte tempo běhu nebo jízdy na kole, ale moc se to nemění.
V roce 2022 „druhý“ skok do Moto2, ale nedopadl dobře. Jak to?
Kladl jsem si mnoho otázek a také jsem si dal mnoho odpovědí. Trénoval jsem celou zimu a přinášel jsem velké oběti, dokonce jsem jel do Španělska, a v dobrém i zlém jsem se už adaptoval na větší motorky, protože jsem trénoval s R1. Ve skutečnosti jsem se cítil ještě lépe s Moto2. Co se týče rychlosti, nemám problémy, historicky jsem jezdec, který se motorce po troškách přizpůsobuje, upravuje krok za krokem. V Austinu jsem ale utrpěl zranění supraspinatus ramene v důsledku nárazu při brzdění během závodu. Trpím trochu předchozími traumaty a při té příležitosti jsem utrpěl toto důležité zranění: Bylo mi opravdu špatně, ale závod jsem dokázal dokončit pouze s jednou rukou. Ale řekněme, že loni to pro mix různých faktorů nefungovalo. Nakonec to dopadlo takhle, vím, co stojím a na zbytku nezáleží.
Fenati je zpět v Moto3 a vždy s týmem Snipers. Co tento tým znamená?
Jsem někdo, kdo se hodně váže s lidmi, které miluje, je to vzájemná věc. Například Lele Martinelli je pro mě jako bratr, celý Max Racing Team pro mě byla rodina. Tým, který se letos mění, ale nakonec je struktura stejná, až na Maxe Biaggiho. To samé říkám o Mirko Cecchini a Snipers Team, jsou pro mě jako druhá rodina. Náš vztah začal v roce 2017 a odtud to byla „láska na první pohled“. V první řadě je to lidská stránka, která je v týmu zásadní, protože na šampionátu trávím víc času s nimi než s rodinou. Je tam neuvěřitelná harmonie, ale také se klidně pošleme do pekla! V rodině se hádáme, možná proto, že chceme udělat víc, ale vždy veslujeme na stejné straně. Nakonec jsme se s Mirkem vždycky pohádali, ale trvalo to maximálně půl hodiny a pak jsme spolupracovali.
Dobrý pocit mimo trať je vždy rozhodující pro dosažení výsledků, že?
Ano, je to nezbytné. Výsledky na trati jsou určitě důležité, ale když věci nejdou, skutečně vidíte harmonii, která existuje. Hra na obviňování je zbytečná. Mirko je velmi emotivní člověk: pokud mezi motorkou a jezdcem není dokonalý pocit, nespí to a možná s tím nápadem přijde až ráno. Ale jsem na tom stejně! Nespím, přemítám, abych to pochopil a našel řešení… Ale může to být také škodlivé: někdy může být odpojení lepší, než o tom neustále přemýšlet. Mirka si každopádně vážím a důvěřuji, je to skvělý pracant. A pak oba fandíme Interu! [risata] A večer se všichni společně scházíme v pohostinství, hrajeme karty, nechybí nepřetržité škádlení na jakoukoliv řeč… Není to špatné.
Opravdu je to pro vás optimální stav, že?
Absolutně. I proto, že jsem se po loňské sezóně nechtěl vrátit k závodění… Ale myšlenka byla vrátit se buď s Lele, nebo s Mirkem, abych se cítil dobře a pak se znovu adaptoval na tento svět. Lele však už měl plné kola a naštěstí: kdyby mi oba dali nabídku, stejně bych nezávodil, bylo by těžké se rozhodnout. Mirko mi místo toho poslal nabídku na WhatsApp! Zkontroloval některé naše závody a měl bouli. „Udělám ti nabídku, pak uvidíš.“ Trvalo mi asi týden, než jsem se rozhodl: nejprve jsem o tom mluvil s rodinou, abych zjistil, co dělat. Nebyl jsem rozhodnutý, řekl jsem ne, ale byl to můj sen… Nakonec jsem řekl ano Mirkovi, bylo to s ním v pohodě. Ale už si umím představit všechny souboje a on to ví: věci od „Už s tebou nebudu mluvit!“ a o deset minut později si s ním jdu promluvit nebo mě přijde hledat. Jak se říká, láska není krásná, pokud to není boj! S Mirkovou ženou, která vždy přijde zprostředkovat… Aspoň někdo uklidí! [risata] Vtipy stranou, jsem hrdý na to, že jsem jeho přítel.
Nový restart v Moto3, bude mezi protagonisty Romano Fenati?
Doufejme! Nikdy nejsem o ničem moc přesvědčený, dokud to neudělám. Jsem si svými možnostmi stejně jistý jako nejistý a nejistý budoucností. Jsem divný! [risata] Ale každá sezóna je samostatná diskuse, takže si nejsem jistý, co říct. Ok, je tam i trochu pověrčivosti, ale především je to fakt, že nic neříkám. Samozřejmě by bylo hezké, nevím, vyhrát šampionát s 15 závody k dobru! Ale zjevně představa a realita jsou dvě různé věci. Odhodlání a vůle jsou tu vždy, ale každý rok je příběh sám o sobě.
Patříte mezi nejlepší v kategorii. Co si myslíš, že ti předtím chybělo, abys byl opravdu na špici a usiloval o titul?
Řekněme, že schopnosti má každý. Možná je problém v tom, že se stala řada věcí, které nebyly nutně zamýšleny a které vedly k výsledkům, které nebyly ty, ve které jsme doufali. Mám na mysli například rok 2017: Byl jsem jedním z uchazečů o titul, ale v Le Mans, když jsem měl vítězství v kapse, tolik z nás spadlo do olejové skvrny. Jenže trubka brzdového oleje měla v sobě díru, malou dírku, a ve zmatku začít znovu jsme si toho nevšimli. Mirko mi pak řekl, že každý rok leželi přímo v tom rohu a já tam prohrál závod! Kolo za kolem jsem ale dokázal brzdit méně a méně a řízení se zavíralo, pak jsme nakonec viděli, že motorka je plná oleje. Na Silverstone a Phillip Island jsem byl vždy minimálně třetí, jediné kolo, které jsem projel sedmé, bylo označeno červenou vlajkou! Mir byl evidentně velmi dobrý, zasloužil si mistrovství světa, ale potkala nás smůla…
Dalším příkladem je Misano 2021.
Eh, i tam jsme byli zpátky na mistrovství světa, ale nic. Ten den jsme dělali jiný sport, ale zvedl se šílený vítr: snažil jsem se trochu zpomalit, ale najednou jsem se ocitl na zemi. Poryv větru, byl jsem trochu mimo… Ta havárie mě zvlášť poznamenala, řekněme stále hlodá.
Jak překračujete epizody tohoto typu?
S lahví vína? [risata] Vážně, musíte to nechat projít a je to. Ani při té příležitosti mi nebylo nic divného. Možná jsem byl jen mírně široký a o 1 km/h rychlejší, ale také jsem cítil, že mám ještě nějakou rezervu, žádná tam nebyla! Ale okamžik rozptýlení… Zlomek vteřiny, který změnil scénář. Ale ani v tom případě si to nevyčítám, ani nemůžu vinit motorku, která byla velmi rychlá a cítil jsem se opravdu dobře. Stejně jako já nemůžu za vítr! Je to něco, čeho se prostě musíte vzdát. Očividně pak přichází tisíce myšlenek a pochybností, zda a možná, opotřebování uvnitř. Ale důležité je dorazit na další závod s extra balíčkem zkušeností a začít odtamtud.
Podívejte se více na aktuální události: jak velký je podle vás rozdíl mezi Hondou a KTM?
Nakonec jsem vyhrál se všemi motorkami, ale musím říct, že rozdíly jsou propastné. KTM používá koncepci mřížovinového rámu, který může být stejně dobrý, jako velmi náročný na vyladění. Ve skutečnosti, pokud nejste úplně v pořádku, nemůžete se vyjádřit nejlépe. Honda je vždy Honda: vede si docela dobře, ale je těžké najít o 5-10 % více. V dobrém i zlém však vždy začínáte z velmi dobrého základu. Totéž KTM, ale musíš se hned dobře rozjet. Řekl bych, že jsem jako moře a hory, ve dne v noci, ale vždy jsem se dokázal v krátké době a podle mého názoru nejlépe přizpůsobit obojímu.
Máte dojem, že se propast rozšířila, nebo ne?
Musím hodit oštěpem ve prospěch KTM, která vždy přináší trochu vývoje: sečtením všeho, co tvoří, do dvou desetin, na konci dne hodně. Ale ne vždy jde všechno podle představ. Honda je mnohem „japonštější“, ale když vám přinesou nový vývoj, ať už jde o aerodynamiku nebo motor, rozhodně to funguje. Podporuji stranu KTM pro další vývoj, ale jako závodníkům pomáhá mít něco, o čem už víte, že funguje. Když se podíváme na výsledky, KTM v posledních dvou letech dominovala, ale nedokážu říct proč. Ale doufám, že letos bude dominovat Honda!
Letos se formát GP mění. Šéfovi Snipersovi se to nelíbí, Fenati, co myslíš?
I tady jsme dvě protichůdné hlavy… Byl bych pro trénink, kvalifikaci, závod, abyste viděli, kdo umí jezdit na motorce! Ale čas na trati je samozřejmě potřeba, zvlášť když se člověk trápí, není ho nikdy dost, zatímco když je vše perfektní, čas letí….