Úřadující italský šampion Moto3 při svém debutu v JuniorGP. Cesare Tiezzi čelí nové a důležité výzvě, zjevně ne jednoduché, ale s malými a neustálými kroky vpřed. V posledním kole v Barceloně vybojovali Piemonťané narození v roce 2005 z AC Racing první bod, pěknou injekci sebevědomí do dalších závodů. Dotkněte se dlouhé přestávky až do října, ale nyní má Tiezzi, který také získal středoškolský diplom, čas na krátkou dovolenou, než začne znovu trénovat. Cílem je začít od místa, kde se zastavil a pokračovat ve stoupání pořadím. Jak ale zatím hodnotíte svůj rok 2023? Musíme ho slyšet, tady je to, co nám řekl.
Cesare Tiezzi, jak probíhá tato první sezóna JuniorGP?
Je to těžký šampionát, úroveň je hodně vysoká a krůček po krůčku se zlepšujeme. Neznalost tratí a motorky je ale hlavně na začátku velký handicap, je potřeba hodně trpělivosti. V posledním závodě jsme však brali první bod! Abych byl upřímný, čekal jsem, že se k důležitým výsledkům přiblížím rychleji, ale ve Valencii došlo také ke zranění zápěstí a to trochu zpomalilo můj růst. Ale teď jsem začal znovu naplno trénovat a také jsem dokončil školu: viděli jsme to v Barceloně, zkrátili jsme mezeru na lídry a časově se blížíme a blížíme. Doufáme, že i po přestávce budeme pokračovat v růstu.
Letos jsi měl maturitu, jak to šlo? Jak jste to zvládli?
Vystudoval jsem Střední průmyslovou školu. Bylo to náročné, ale jsem šťastný, všechno šlo dobře! Dokud jsem před zkouškami všechno docela dobře zvládal, i profesoři mi pomáhali doplňovat testy nebo otázky, když se mi to víc hodilo. Těsně před zkouškou to bylo naopak trochu náročnější, protože jsem měl hodně na učení a trénink jsem trochu zanedbával.
Když se podíváte na fyzickou stránku, jak se nyní máte?
Zápěstí je v pořádku, nakonec to nebylo nic vážného, ale nedalo mi chvíli jezdit na kole a to byl největší problém. Nikdy jsem neměl velké bolesti, ale aby se situace ještě nezhoršila, pár týdnů jsem odpočívala a po návratu jsem nebyla tak připravená, jak bych si přála.
Cesare Tiezzi, co bylo doposud největším problémem?
Největší rozdíl je v tom, že tady jsou hned od prvních kol všichni velmi, velmi agresivní. Pokud nejste hned extrémně odhodlaní, existuje riziko ztráty mnoha pozic a ohrožení závodu, i když je tempo na lepší pozice. Pokud se zaseknete na začátku, je těžké se dostat ven, to je něco, na čem musím hodně zapracovat.
Před závody máte na trati k dispozici spoustu času, pomáhá to?
Směn je mnoho, ale značná část času se musí věnovat práci na kole, takže nakonec za čtyři dny toho tolik nenajezdíme. Bohužel, protože jsem prvním rokem, potřeboval bych to, abych se naučil všechny nové věci.
Udělejte krok za krokem, jste stále nováček.
To je hlavní bod. Počínaje příliš vysokými očekáváními by výsledek mohl být z psychologického hlediska horší.
Cesare Tiezzi, našel jsi v těchto závodech “defekt”, který bys měl napravit?
Z jezdeckého hlediska tam není nic konkrétního, na všem musím trochu zapracovat. Z hlediska strategie jsem si ale všiml, že ještě nejsem moc dobrý v řízení skupiny ostatních jezdců. V Moto3 je slipstream velmi důležitý, najít referenci a ti zkušenější dokážou zachytit každou možnost, která se objeví, zatímco já se ztratím. Jak závody plynou, doufám, že se budu učit víc a víc.
Jaký je podle tebe zatím tvůj nejlepší víkend? Co však bylo nejhorší?
Nejlepší podle mě bylo druhé kolo roku ve Valencii. I přes sobotní zranění to byl víkend, kdy jsem měl nejlepší pocit s motorkou a byl jsem nejblíže vedoucím. Nejhorší však byl následující: kvůli zranění jsem byl několik týdnů mimo a po návratu jsem měl velké potíže. Také jsem těžko chápal Jerez: velmi rychlé a plynulé úseky se střídaly s prudkým brzděním, byl to pro mě nejtěžší okruh. Na kole jsme pak pracovali špatným směrem.
Co se týče pocitu v sedle, na kolik procent jste?
Řekl bych 75%. Někdy nemám ten správný cit, abych se v určitých situacích odvážil trochu víc nebo se přinutil, někdy necítím motorku tak svou.
Cesare Tiezzi, jak jsi na tom s týmem a se svým spoluhráčem?
S týmem se snažíme pracovat především na mně a mém způsobu jízdy, snažíme se analyzovat body, ve kterých mi nejvíce chybí. S mým spoluhráčem [Luca Lunetta] Jsem naprosto v pořádku! Kdykoli je to možné, vždy si pomáháme, mám z toho velkou radost.
Je ještě někdo, na koho na trati obzvlášť dohlížíte?
Vždy se snažím pracovat na soupeřích, kteří jsou mi nejbližší, vždy se snažím udělat krok za krokem a pomalu se snažím stoupat v žebříčku. Prvními cíli jsou jezdci o něco rychlejší než já, aniž by se okamžitě podívali na ty úplně první, kteří jsou momentálně dál. To by byl příliš ambiciózní cíl.
Nyní má JuniorGP přestávku. Jaké máte plány do října?
Pár dní volna s přáteli a pak zase začít trénovat jako obvykle. Pak budou další plány udělat nějaké závody, to by byl nejlepší způsob, jak mě udržet v tréninku. Opravdu bych rád soutěžil v CIV v Misanu, doufejme, že to zvládneme!
Foto: Social-Cesare Tiezzi