Od vítězství Aprilia RS660 Trophy až po jeho debut v mistrovství Evropy Moto2. Francesco Mongiardo čelí rozhodně náročné výzvě, jednomu ze dvou útočníků nasazených týmem Ciatti-Boscoscuro. Syn umění, vzhledem k tomu, že jeho matkou je bývalá jezdkyně Michela Titola, ale zisk titulu v Aprilia Trophy je určitě důležitým krokem. Nezapomínejme, že také riskoval, že uvízne, dokud se nedohodne s týmem Lucy Ciattiho, s nímž je odhodlán postoupit do mistrovství Evropy Moto2. Spoustu věcí se musí naučit, od motorek po okruhy, ale mladý Lombard ví, kde má pracovat, a má své vlastní cíle. Jak začala letošní sezóna 2023? To a mnohem více v našem rozhovoru.
Francesco Mongiardo, jaký je debut v mistrovství Evropy Moto2?
Je to všechno velmi zvláštní a bláznivé! Ani jsem tam neměl být, místo toho závodím s podle mě jedním z nejlepších týmů v šampionátu. Bohužel jsem neměl možnost přes zimu trénovat, řekněme, že před nástupem do Moto2 jsem absolvoval pouze čtyři tréninky. Na druhou stranu jsem ale hodně trénoval atletiku a na fyzické úrovni jsem byl super připravený. Ale není to snadné: můj týmový manažer mi řekl, že jsem šel ze školky na univerzitu! Je to trochu jako realita, vracím se k prototypům a už ne k produkčním derivátům a všechno je pro mě nové: tratě, pneumatiky, tréninky, soupeři… Všechno je mnohem složitější.
Řekněte nám to od začátku.
V prvních testech v Estorilu jsem navázal kontakt s motorkou a musím říct, že jsem se necítil špatně, naopak. Neznal jsem ani trať, ani pneumatiky Dunlop a musel jsem získat ten pocit. První kolo bylo trochu na houpačce: v některých sezeních jsem se zlepšil, v jiných jsem na této úrovni zůstal. První dva dny probíhaly celkem dobře, pak v kvalifikaci 1 nastal problém, zatímco ve druhém jsem se snažil zlepšit. Poněkud smolný víkend: v 1. závodě do mě po dvou kolech „narazil“ jiný jezdec a i když jsem nespadl, musel jsem závod opustit. Ve 2. závodě, když jsem doháněl skupinu 10 nejlepších, jsem ale havaroval, takže dorazily dvě nuly.
Pak už je to na Valencii, jak to dopadlo?
Po prvním víkendu v Moto2 jsem začal s mnohem lepšími znalostmi. Začal jsem však od nuly, Valencii jsem nikdy předtím neviděl a v prvních dvou sezeních jsem byl trochu ztracený, takže jsem začal pomalu. Ale obecně to byl pozitivní víkend: dokázal jsem se zlepšit ve všech sezeních a posloužilo to jako náhled na typ práce, kterou musíme dělat. Moto2 má mnohem více úprav a hraje na mnohem více věcí: pneumatiky, odpružení, kyvné rameno, všechno.
Francesco Mongiardo, jak hodnotíš jediný závod na Ricardu Tormovi?
Byla to trochu smůla: začal jsem velmi rychle, ale ve 2. zatáčce došlo ke kontaktu, kde se mě dotkli, šel jsem zeširoka a ztratil jsem pár pozic. Nicméně ve 3. kole jsem zajel své nejrychlejší kolo víkendu, díky čemuž jsem si uvědomil, že mohu jet velmi rychle. Ve 4. kole jsem však měl velký problém se zády, kontrakturu bráničního svalu: rád bych odstoupil, ale pokračoval jsem a skončil na 12. pozici. Mrzí mě, že jsem nedokázal využít potenciál, který jsme v závodě měli.
Skončil jste však 12. a také jste zaostával za lidmi s určitou přítomností ve Světovém poháru. Není to špatné, že?
Ve skutečnosti jsou všichni velmi spokojení, šťastní z cesty, kterou jdeme, a po které jdu já. Na své straně však chci ukázat, v čem si myslím, že je můj potenciál. Hodně trénuji, fyzicky i psychicky, a doufáme, že do Jerezu dorazíme s náskokem.
Francesco Mongiardo, je něco konkrétního, co vám dělá největší potíže?
Řekněme, že je to mix věcí. Několik let jsem závodil v Itálii a vím trochu o všem, od tratí přes motorky až po pneumatiky, což platí i pro Španělsko. To jsou výhody a stojí za to hodně: je to trochu bolavý bod, musím pracovat rychleji než moji kolegové. Myslím, že úroveň tohoto roku nikdy nebyla: když se podíváme pouze na reference, v roce 2022 zajeli rychle pouze dva jezdci, zatímco letos ve Valencii 12 za méně než sekundu. Mám ještě jednu obtíž, kterou je úroveň mých soupeřů.
Na druhou stranu, jaké „překvapení“ jste se okamžitě cítil příjemně?
Ano, pneumatiky, i když jsem v těchto dvou kolech nevyčníval. Když jsem se bavil s ostatními kolegy, všichni mi říkali, že jsou to velmi složité pneumatiky, ale hned jsem měl dobrý pocit, jsem s nimi spokojený. Ale ani s motorkou jsem neměl žádné problémy s výkonem nebo čímkoli jiným, jen se musím snažit pochopit svůj potenciál na motorce a umět ho využít.
Jak jste se s Albertem Surrou našli? Už pomáháš?
Nakonec se s Albertem známe celý život, mnoho let jsme spolu závodili v Itálii, až se přesunul na mistrovství světa. Vycházíme spolu skvěle. Právě teď byl o něco rychlejší v učení na motorce, ale stále hodně pracujeme společně. Na sezeních spolu nejezdíme, ale na konci každé směny spolu hodně mluvíme. Je to dobrý pomocník.
Francesco Mongiardo a s týmem obecně?
Musím říct, že mou silnou stránkou je můj šéf posádky Andrea Viviani, který je také telemetristou Alonsa Lopeze v mistrovství světa. Dříve pracoval s Navarrem, Quartararem… Má obrovské zkušenosti v Moto2. Děláme dobrou práci, pořád si povídáme, ale také jsme si vytvořili šílený pocit a pořád si voláme, i mimo soutěže. Myslím, že je to důležité pojítko v této sezóně, také z hlediska lidských vztahů: okamžitě jsme vstoupili do důvěry. Ale obecně tým dělá opravdu hodně, cítím se opravdu dobře.
Vraťme se o krok zpět: můžete nám říct, co se dělo před dohodou s vaším současným týmem?
Největší problém všech pilotů je rozpočet. Původně jsem měl závodit s Forwardem, ale bohužel jsme se nedokázali dohodnout právě proto, že jsem neměl rozpočet. Ale díky jednomu z mých sponzorů, který mě podporuje už několik let, se uskutečnil oběd, na kterém se mezi jedním a druhým objevil vztah s Lucou Ciatti, nyní mým týmovým manažerem. Je úžasné, jaký je osud! Po tomto dialogu se ujal všeho a stal se mým manažerem. Musím mu opravdu poděkovat, jestli jsem tady letos, věřil a stále mi věří. Nezapomínám na svou mámu, která mě sem dnes přivedla.
Změna během závodu, jak jste řekl, také riskuje, že letos nebudu v mistrovství Evropy Moto2.
Je to něco, co mi dalo tolik síly. Měl jsem příležitost otevřít se nové výzvě, dosáhl jsem důležitého bodu ve své kariéře a jsem za to opravdu rád. Skutečnost, že jsem se našel od “Neutíkáš, nemáš šanci” mít příležitost závodit, zvláště s jedním z týmů, který tolik vyhrál, mi dalo neuvěřitelnou motivaci.
Francesco Mongiardo, stanovil jste si už cíle pro sezónu?
Na začátku ano, měl jsem svá očekávání. Je zřejmé, že když se dostanete do prvního závodu, se vším novým, trochu to změní vaše představy. Teď si myslím, že závod od závodu, i když cíl je vždy stejný, cíl všech jezdců. Ale pojďme krok za krokem a začněme řadit některé pozice: nejprve top 10, pak se pokusíme udělat další krok vpřed, dokud se nedostaneme do top oblastí. Vždy doufám, že se mi tento krok rychle povede!
Co se týče pocitu s Moto2, na jakém procentu jsme?
Možná 25 % potenciálu, který cítíme a který chci vyjádřit. Jsme teprve na začátku, ale už teď je to velmi dobré. To, že musíte dělat všechno rychleji, vás trochu destabilizuje, ale jak již bylo řečeno, jsme teprve na začátku.
Francesco Mongiardo, co se změnilo ve vaší přípravě na tento „skok“?
Posílil jsem rámec svých tréninků. Musel jsem shodit pár kilo, abych byl štíhlejší, ale zároveň si zachoval co nejvíce síly. Dieta je teď hodně přísná, ale cítím se díky ní velmi dobře, navíc jsem musel změnit trénink na kole. Je to všechno mnohem složitější, ale všechno je součástí „balíčku Moto2“.
Díváte se na někoho konkrétního v kategorii?
Mattia Rato znám jako dítě, vyrůstali jsme spolu a trénovali prakticky celou naši společnou kariéru. Kromě posledních let jsme se pak od letošního roku našli a můžeme se scházet mnohem častěji. Neříkám, že je to veterán, ale čtyři roky jsou dlouhá doba a teď začíná sklízet ovoce. Hodně s ním mluvím, hodně mluvíme o závodních víkendech a dostávám rady. Neříkám, že je to moje reference, ale je to jezdec, se kterým se nejvíce srovnávám, protože je Ital a velmi ho znám.
Co místo toho Senna Agius?
Je to opravdu neuvěřitelné, jezdí s lehkostí… I pohled zvenčí je odzbrojující! Určitě je to třeba brát jako příklad. Měl pak také to štěstí závodit na světovém šampionátu v Jerezu před naším, určitě ho do Estorilu přivedl plně nabitého. Poté také závodil v Le Mans v mistrovství světa, a i když nejste vepředu, srovnáváte se s jezdci této úrovně s Arbolinem, Acostou a všemi ostatními. Ve Valencii neudělal díru jako v Estorilu, ale ovládl všechny tréninky, takže je určitě reference. A je také chytrý: je těžké ho najít na trati, hodně pracuje na strategii. Řekněme, že je to velmi „rezervované“.
Francesco Mongiardo, co očekáváš od 3. kola v Jerezu?
Do Jerezu přijíždíme s mnohem větším vědomím, víme, že potenciál tu je a hodláme postupovat po malých krůčcích. Je to můj první ročník, a i když nejsem jediný nováček, jsem jediný, kdo nezná jedinou stopu. Můj týmový kolega pochází z mistrovství světa a chyběl jen Estoril, mnoho dalších závodilo i loni, takže všechno vědí lépe než já. Ale to není omluva, naopak: cílem je top 10 ve všech sezeních, myslím, že to máme na dosah. Uvidíme, zda se nám tento výsledek podaří přivézt domů.