Milena Koerner manažerka GP „Hodně jsem toho vzdala, ale bez kola bych utekla“

0
4
milena-koerner-fantic

Od závodů viděných v televizi až po nyní zásadní role ve světě dvou kol. Milena Koernerová začínala jako fanynka, ale její život se změnil, když závody MotoGP dorazily do Německa, nedaleko jejího domova. První krok, který ji vedl k tomu, aby se stala základní postavou ve všech týmech, pro které pracovala. S profesionalitou a správným „chladem“ se občas stává „Rotty“, zdrobnělina Rottermeiera, despotické hospodyně z kreslené „Heidi“. Ale nikdy v negativním smyslu. „Dokonce i jezdci oceňují a chápou, co je potřeba k růstu“ upozornil Koerner. Nyní je klíčovým bodem ve Fantic a má mnoho projektů, které je třeba rozvíjet. U příležitosti EICMA jsme měli možnost vyprávět jeho příběh, zde je náš rozhovor.

Kde začíná váš příběh?

V podstatě z rodiny, která neměla se závoděním nic společného. Otec, strýc a bratr měli motorku jen na silnici, babička jezdila v 50. a 60. letech na sajdce. V jednu chvíli, když jsem byl malý, mi táta začal říkat, ať se dívám na závody a říkám mu, kdo vyhrává, protože nemá čas. Pak jsem si je začal prohlížet, protože se mi líbily, až v roce 98 nasadili MotoGP GP Německa: Sachsenring byl 20 km od mého domu a jel jsem tam se svými prarodiči. V té době, vzhledem k tomu, jak byl okruh strukturován, mechanici, jezdci, všichni museli projít prostorem, kam mohli dorazit i fanoušci. Měl jsem štěstí: s některými jsem se spřátelil, jezdil jsem na jiné závody a pak jsem začal pracovat v pohostinství.

První kroky ve výběhu.

Legrační je, že jedním z prvních lidí, pro které jsem pracoval, byl Stefano Bedon, který mi během těch čtyř nebo pěti let dával stále větší zodpovědnost. Od prosté číšnice až po vítání hostů na okruhu, pak mi to dalo možnost starat se o hosty i z domova, připravovat další věci, pomalu růst. Poté jsem přešel na týmového koordinátora, takže jsem měl na starosti i logistiku, tiskové zprávy a rozhovory s jezdci. V letech 2012 až 2016 jsem chodil do Yamaha Tech3 v MotoGP, poté jsem v letech 2017 až 2021 byl manažerem týmu v Moto2 ve Forward. Pouze jedna cesta v mistrovství světa. Pak možná ve volném čase byl zájem jet se podívat na crossový závod nebo něco jiného, ​​na přátelství, ale tím to skončilo. Když jste pryč 200 dní v roce, těch pár víkendů, co jste doma, nemusí nutně chtít trávit na jiných kolejích, ale občas se to stalo.

Vy jste se však rozhodli pro rok 2023 změnit.

Záměrem bylo zůstat doma o něco déle, dělat něco normálnějšího, klidnějšího. Ale v den, kdy jsem poslal e-mail, abych přestal s tímto týmem, mi Stefano napsal. Řekl mi, že v roce 2023 byl projekt Moto2 s Fanticem a že mě potřebuje, chce, abych tam byl. Na příští rok jsme si o tom mohli povídat, ale pak mi řekl, že potřebuje pomoct ještě dřív. Okamžitě jsem upřesnil, že mé offroadové znalosti jsou dost omezené, ale odpověděli mi „Učíš se rychle!“ Vážně, byl to pro mě rok velkého růstu: musel jsem se naučit mnoho věcí a stále se učím, s velmi dobrými týmy a skvělými lidmi. Atmosféra ve firmě je také velmi podnětná, opravdu chcete pracovat a je příjemné cítit toto nadšení. Musím říct, že i když jsem začal jezdit na cross a enduro závody, tak jsem si tyto disciplíny opravdu zamiloval.

Takže žádné „zůstávám víc doma“.

Nefungovalo to. Vlastně jsem tam byl ještě víc než předtím a příští rok, když jsem se podíval do kalendáře… Mezi březnem a listopadem jsou čtyři víkendy bez endura, motokrosu a MotoGP a národní kalendáře ještě nevyšly. Je to únavné, ale je to moc krásné! Pak právě teď společnost velmi rychle rostla: na EICMA 2019 Fantic oznámil svůj vstup do závodění, ale po dvou až třech letech rozhodně nemůžete být na stejné úrovni jako Honda, Yamaha, KTM. Je tu velká touha dělat a skvělý potenciál, ale stále je co objevovat a to je to, na čem pracujeme. S lidmi, u kterých cítíte, že vášeň dělá rozdíl.

co aktuálně děláš?

Vztahy s týmy, dodávky materiálů, výběr dodavatelů, smlouvy… Všechno, co mě momentálně baví řešit. S 22 jezdci má vaše telefonní číslo, takže to není super snadné. Zahrnuje ale také odhad, kolik motocyklů je potřeba na příští rok. Nebo jsou týmy, které se ptají, jestli můžou závodit s materiálem Fantic, tak jaké tam jsou projekty, pro které šampionáty, jestli je podpora… K tomu všemu se přidal i Dakar, další pro mě úplně nová věc a to, že letos půjde následovat. Všechny disciplíny s odlišnými charakteristikami, musíte trochu strčit nos, abyste je pochopili, i s ohledem na technické předpisy. Ale je to opravdu pěkné.

Co je pro vás nejtěžší zvládnout?

V podstatě byrokratická část. Být společností určité velikosti, jsou zde určité struktury, postupy, které je třeba dodržovat… Ale také nedostatek času, mnohokrát vás všechno překrývá. Nedávno jsme se rozhodli změnit jezdce Moto2: podle nařízení může testovat až do listopadu, ale plánovali jsme návrat materiálu a týmu. Místo toho mu nechcete dát šanci udělat test před koncem roku? Poznat tým, sbírat data s mechaniky, pochopit, co se může hodit… V pátek podepsal, ve středu tým odjel, jezdec byl na trati ve čtvrtek. Ale potřebujete pneumatiky, grafiku krabice, motorku a kombinézu… Dva dny před EICMA.

Nepřetržitý běh pro vás.

Další příklad: úterý 1., kdy byl svátek, jsem dělal test s enduro jezdcem. 2. dne jsem odjel do Valencie, zůstal jsem do pondělního rána, pak jsem odletěl letadlem do Bergama a přijel jsem na tři dny na veletrh. Ve čtvrtek večer jsem se vrátil na letiště v Bergamu a do Valencie jsem dorazil v 1:00 a pátek jsem strávil s týmem v garáži. Večer jsem letěl dalšími dvěma letadly, protože do Bergama nebyl přímý let, přiletěl jsem v jednu ráno, abych byl na veletrhu do půl osmé. Je třeba také říci, že v tomto období je podepsáno mnohem více smluv než ve zbytku roku. Potíž je ale nakonec vždy v tom, abychom byli schopni dát náležitou důležitost všem. Trochu mě to mrzí, protože vždy dělám věci srdcem a trpím tím, že ne vždy dokážu všechno udělat tím nejlepším možným způsobem. Potřebujeme růst a lépe se strukturovat.

Jak se vším stíháte?

Určitě mi pomohlo, že moji rodiče měli taxi a dopravní agenturu. Byl v pohotovosti a ty jsi vždycky pracoval, když ostatní třeba mejdali. Těžko vymyslet taxíka mezi osmou ráno a šestou večer, normálně to děláte buď večer, když se vracíte a nechce se vám řídit, nebo když jedete na diskotéku, na letiště , do nemocnice… Často a ochotně jsou to urgentní hovory, takže bez programování. Moji rodiče tam byli opravdu hodně koncentrovaní, především práce, a dali mi tuhle mentalitu. Nikdy mi to nedělalo problém, navíc je to prostředí, které se mi líbí.

Řekl jste, že nikdo z rodiny nikdy nebyl pilotem. Přemýšlel jsi o tom někdy?

Mám pouze řidičák na motorku. Pak pocházím z východního Německa, kde byla umělecká gymnastika mnohem méně náročným sportem. Jít si zaběhat… Potřebovali jsme peníze, protože závodění stojí hodně, a čas, který moje rodina neměla. Jsem velmi soutěživý člověk, takže mi říkají, ale ne, upřímně jsem o tom nikdy nepřemýšlel. Raději s kolegy závodím autem, abych se dostal do hotelu!

Co bylo zatím největší satisfakcí?

Získal jsem určitou důvěryhodnost před jedním z mých jezdců, přestože jsem svou práci nikdy nedělal. Když jsem byl manažerem týmu v Moto2, před závodem jsem také mluvil s jezdcem, pokud došlo k určitým situacím. Někdy se stalo, že když se po závodě vrátili do garáže, řekli mi, že jsem měl pravdu, že na mě v té konkrétní situaci mysleli a udělali, co jsem řekl. To jsou věci, které nosím s sebou. Nakonec se také bavíme o velmi mladých klukech, kteří si jdou za svým snem a je hezké to vidět. Na Fantic se mi líbí i tohle: brát mladé talenty a nechat je růst. Když jsme podepsali smlouvu s Borjou Gomez, pohled na jeho emoce vás naplní srdcem! O tom, že má v Moto2 tuto příležitost, věděl teprve půl hodiny předtím.

Jaký je „správný vzorec“ pro řízení těchto chlapů?

Nejprve musíte vidět osobu pilota, ale také musíte zůstat seriózní a profesionální, nikdy nepřekračovat určitou hranici. Například Crutchlow mi napsal SMS den poté, co jsme přestali spolupracovat: „Ode dneška můžeme být přátelé!“ Dokud budete spolupracovat, nikdy nemusíte jít dál, potřebujete určitý odstup. Miluji jezdce, se kterými jsem pracoval, respektuji je, ale určité věci nemůžete přehlížet, protože jste přátelé. Je to stále společnost s rozpočtem a závazky. Nemohu si tě nechat, protože tě mám rád, nebo tě přimět k určitým věcem, dostat mě do problémů se sponzory, jen proto, že jsi dobrý chlap. Hodně sdílíte, trávíte spolu hodně času, je to samozřejmě jiné než kancelářská práce, ale pořád je to práce.

Stalo se někdy, že si s některými piloty nerozumíte?

S piloty bych řekl ne. Ale přesto, když dáte dohromady 15-20 lidí, je vždy těžké najít dokonalou chemii. Pak se možná nedostaví výsledky, dojde ke zranění, může být spousta dalších věcí. Každopádně s piloty je vždy někdo, komu máte nejblíž, s ostatními máte naopak „chladnější“, odtažitější vztah. Ale záleží i na chlapech: když vezmete na krátkou dobu už vytrénovaného jezdce, máte jiný vztah, než když začínáte s mládětem a sledujete, jak roste. Dobré časy, ty špatné, zlepšení, spokojenost… Je v tom velký rozdíl. Například Pol Espargaro,…