Ayrton Badovini byl vždy o krok dále. Během své kariéry často hrál vepředu. Narodil se v Bielle v roce 1986, začal se závoděním velmi brzy, byl možná první, kdo jako dítě přistál na 4taktních závodech a byl autorem skvělé kariéry. Dnes Ayrton Badovini žije v Romagně, má tělocvičnu spolu se svým blízkým přítelem a pracuje jako manažer 511 Racing Teamu v šampionátu žen.
„Narodil jsem se a vyrostl v motorkářské rodině – říká Ayrton Badovini Corsedimotovi – Jednoho dne, když mi bylo pět let, jsem na pouti vyzkoušel mini kolo a zamiloval jsem se do něj. Požádal jsem Ježíška, aby mi jednu dal, a začal jsem s tátou a strýcem obcházet náměstí. Pracovali v textilním sektoru a používali cívky, takže jsme je dali dovnitř jako kužely a pak slalomovali. Poté jsem začal závodit na skutečné dráze, v deseti letech jsem vyhrál italský šampionát a tam to všechno začalo. Dříve to bylo jednodušší než teď.“
Co myslíš?
„Když jsem začínal, bylo tam více meritokracie. Pokud mělo dítě talent, dali mu šanci pokračovat. Po minibikech jsem rok dělal Aprilia Challenger 125 Trophy, ale mezitím jsem vyzkoušel Ducati 748 a miloval jsem ji. Možná moji rodiče upadli trochu do bezvědomí, ale v 15 letech jsem začal jezdit se 4-taktem a následující rok jsem závodil v evropském Superstocku s Ducati 999. V těch letech byli všichni mladí 2-taktní, ale já líbila velká kola mnohem víc“.
V roce 2010 jste ovládl Světový pohár Superstock 1000, vyhrál jste devět z deseti závodů s BMW Motorrad Italia.
„Musíme být upřímní: Myslím, že jsem dobrý talent, ale ten rok jsem měl všechno navrch. Měl jsem úžasný tým, technický balíček jasně lepší než všichni ostatní, v garáži pracovali velmi dobří technici. Bez takového týmu by nebylo možné takto dominovat. Samozřejmě jsem do toho také vložil hodně svého úsilí a pravděpodobně bez zkušeného jezdce, jako jsem já, by tým těchto výsledků nedosáhl.“
Existuje snímek roku 2010, který v sobě nosíte?
„Je tu epizoda, která objasňuje mou postavu. V posledním závodě jsem sestoupil z pódia s pohárem mistrů světa, ale jsem viditelně smutný. Šéf BMW Italia si toho všimne a ptá se mě, co se stalo. No, odpověděl jsem, že ok, vyhrál jsem, ale stále jsem neměl místo v Superbiku pro následující rok. Nemohl jsem si ten okamžik užít, protože jsem se soustředil už na rok 2011. A to se mi stalo mnohokrát, je to součást mé povahy, vždycky myslím na to, co bude dál, na cíl, který přijde.“
Nejlepší vzpomínka na vaši kariéru?
„Bojím se s výběrem, ale to, na co myslím nejčastěji, je moje dokonalé kolo. Mistrovství světa superbiků 2008, Superpole v Americe a zajedu kolo, které je pro mě neuvěřitelné. Čas sám o sobě nebyl vzrušující, ale bylo to poprvé, co se mi podařilo dobře využít kvalifikaci a udělat vše správně, lépe, než jsem si myslel.“
Kdy jste si uvědomil, že je čas odejít do důchodu?
„V roce 2021 jsem měl jet mistrovství světa superbiků, ale vše bylo zrušeno, a proto jsem absolvoval CIV. Také jsem si vedl dobře, ale byl jsem duševně uzavřen. Nebylo snadné dostat se do posledního závodu, i když jsem v Mugellu zajel své osobní maximum. Už jsem neměl podněty. Byl čas myslet na něco jiného. Děkuji dvěma mimořádným technickým šéfům, kteří sehráli zásadní roli v mé kariéře: Dino Acocella a Alessandro Finelli“.
Vy ani amatérské závody neděláte?
„Je to rok a půl, co jsem jezdil na motorce a nepřemýšlím o tom úplně absolutně. Nemohl jsem objet trať, aniž bych se podíval na stopky. Diskuse je uzavřena. Možná jednoho dne budu jezdit pro zábavu, ale závodění je uzavřená kapitola.“
Ayrtone Badovini, jakou známku byste dal své kariéře?
„Sedmička. Myslím, že jsem měl nějaké dobré vlastnosti, nadprůměrné, nestěžuji si a nelituji. Ale myslím, že mnohokrát jsem se ocitl ve špatný čas na správném místě nebo naopak. No, možná mi jen chybělo trochu štěstí. Nechci však myslet na svou minulost, ale dívat se dopředu, na výzvy, které mě ještě čekají.“