Alex Polita vždy rád létal na motokrosové motorce. Měl se stát šampionem hrbolatých kol, místo toho se dostal do světa rychlosti. Přímo a upřímně, vždy říká vše, co má na mysli: v dobrém i ve zlém. Alex Polita je možná jedním z nejpravdivějších, nejoriginálnějších a nejcharismatičtějších jezdců, jaké jsme kdy v Itálii navštívili. Pravděpodobně dostal méně, než si zasloužil, ale vyhrál Světový pohár Superstock 1000, závodil ve WSBK, WSSP, BSB, německém mistrovství a CIV. V současnosti působí v motocyklovém světě jako oficiální tester Pirelli pro sektor Superbike a možná se v roce 2023 zúčastní závodů mistrovství světa Endurance.
Alexi Polito, když se podíváš do zrcadla, koho vidíš?
„Vidím šťastného a dokonalého muže, který stále pracuje v motocyklech a pro velkou společnost. Dnes jsem tester, pokračuji ve vývoji pneumatik, trénuji, jezdím na kole, s motokrosem, chodím na procházku se psem a je mi dobře. Letos jsem nesoutěžil, teď hodnotím, jestli něco dělat nebo nedělat ve Endurance ale jen jestli to opravdu stojí za to. Závody sleduji zvenčí a nechybí mi, už jsem z jiné generace“.
Který?
„To jezdců jako Scassa, Baiocco, Roccoli, ale také Pirro. Kluci, kteří hodně dřeli, dali si hodně, ale hodně práce. Dnes už nevidím všechnu tu touhu přinášet oběti: více se díváme na něco jiného. Když jsem závodil na mistrovství světa, často jsme opravdu neměli peníze na to, abychom chodili do restaurací, ale měli jsme mimořádnou vášeň. Když jsem vyhrál Světový pohár Stock 1000, neměl jsem rozpočet, abych mohl pokračovat, ale nezůstal jsem ve štychu. Kdysi možná bylo více meritokracie. Dnes není lira, takže je normální, že se věci zhoršily. Bude logické, že jezdec jako Tamburini jde pěšky?“
Soutěžili jste s ním?
„Je mladší než já, ale vidím, jak to chodí, a dobře si to pamatuji i z minulosti. Před deseti lety patřil mezi protagonisty mistrovství světa supersportů s velmi soukromým bílým a světle modrým mopedem. Letos závodil ve WSBK s dobrým týmem, ale celkově s méně konkurenceschopnou Yamahou, se zlomeninou kotníku a téměř vždy bodoval. Co víc musel udělat, aby si zasloužil sedlo pro rok 2023? Nyní se vše změnilo ve srovnání s kdysi.“
Když se ohlédneš za svou minulostí, lituješ něčeho?
„Ne, protože jsem spokojený a hrdý na to, co jsem udělal. Bohužel moje kariéra byla podmíněna zraněními a především nedostatkem peněz, protože jsem rozhodně neměl bohatou rodinu a v tomto sportu je rozpočet všechno, ale dal jsem víc, než jsem mohl. Dosáhl jsem důležitých výsledků i s prostředky, které nejsou na úrovni, a tímto způsobem jsem si získal úctu a respekt velkých společností a dodnes pracuji v motocyklovém průmyslu.“
Jak vidíte italský šampionát superbiků zvenčí?
„Když jdete do školy nebo jste velmi dobří ve studiu nebo kopírování. Tady by stačilo umět dobře kopírovat anglický šampionát nebo německý šampionát, kterého jsem se v minulosti účastnil. Stačilo by napodobit jiné národy. CIV Superbike není tak vzdělávací jako BSB, který skutečně připravuje jezdce na mistrovství světa Superbike, ale není ani tak levný jako ten německý, kde za vstup do závodu zaplatíte 90 eur. Vysoké náklady, krátké závody, málo tratí: CIV SBK je zbytečný šampionát. Naštěstí je tam Michele Pirro, jinak by to byla nula.“
Někteří trochu zpochybňují Pirrovu přítomnost na CIV. Jste pro?
„Velký čas! Pokud chce někdo pomýšlet na to, aby se dostal na mistrovství světa superbiků, musí s ním soutěžit v CIV a porazit ho. A ať se neříká, že má lepší motorku, protože Aprilia z Nové M2 nebo Yamaha týmu Keope jsou skvělé motorky. Michele Pirro je jezdec, který se svými zkušenostmi, nasazením a oběťmi dokázal stát základním pěšákem Ducati, mistra světa MotoGP a Superbike. Je to jezdec, který je třeba brát jako příklad.“
Na Amazonu „Jak jsem navrhl svůj sen“ autobiografie génia Adriana Neweyho
Fotografie na Instagramu Alexe Polity