Andrea Migno má 27 let, ale zdá se, že jeho kariéra se již blíží k cíli. A když si pomyslím, že i letos dosáhl stupně vítězů MotoGP, když závodil jako náhrada za zraněného Fellona v Moto3. Pokaždé, když je povolán k výměně, dokáže si udělat čest, a přesto ho nikdo nebere v úvahu s výhledem do roku 2024. Problém je stejný jako u mnoha jezdců: rozpočet. Čím více času plyne, tím těžší je ho najít a jít vpřed bez něj je téměř nemožné. Andrea Migno má na svém kontě dvanáct pódií, včetně tří vítězství v mistrovství světa Moto3 a v posledních třech sezónách vždy dosáhl alespoň jednoho. Jezdec z Romagna má stále velkou chuť soutěžit, ale vypadá jako duch: nikdo si jeho přítomnosti nevšímá. Jsme na konci sezóny a jeho situace je téměř totožná s tou, kterou popisuje v rozhovoru, který nám poskytl v únoru (čtěte zde).
„Stále bych chtěl soutěžit, ale všechno je těžké – svěřuje se Andrea Migno Corsedimotovi – k dnešnímu dni to vypadá, že není součástí plánů žádného týmu. Ano, nikdo se mnou pro rok 2024 neuvažuje. Momentálně se zdá, že moje kariéra končí, je to těžko stravitelné, ale bohužel je to tak. Chtěl bych závodit a myslím, že jsem letos opět ukázal, že jsem konkurenceschopný, když jsem se v Argentině dostal na pódium. Co víc bych měl udělat? Je tu jedna věc: přinést rozpočet, to se počítá a všude ho žádají. K dnešnímu dni nemám žádné vyhlídky na rok 2024.”
Na které kategorie jste se zaměřili?
„Chtěl bych zkusit skok na velkých motorkách, ale také bych přijal závodění v Moto3, na CEV, kdekoli. Zvažoval bych jakékoliv řešení. Přemýšlel jsem o mistrovství světa supersportů a chtěl bych to, ale i tam chtějí peníze. Pojďme se podívat, co se stane. Nevylučuji ani Mistrovství Itálie v rychlosti, tam je více času a kdo ví, že se něco může objevit, ale není to tak zřejmé.”
V Misanu jste debutoval v MotoE. Jak jsi našel elektriku?
“No, rád bych udělal předpoklad o MotoE.” Nikdy jsem nejel na elektrickém a je úplně jiný než Moto3. Neměl jsem tušení. Souhlasil jsem, že poběžím, abych měl nový zážitek, protože jsem šel pěšky. V pátek jsem za lídrem zaostával čtyři vteřiny, v sobotu asi vteřinu a půl. Hodně jsem se zlepšil a pro mě to bylo dobré, i když to zvenčí může vypadat, že jsem udělal špatný dojem a šlo to špatně, protože jsem byl stále vzadu. Možná bych dal přednost Supersportu, ale nevadilo by mi MotoE, ale ani tam nevidím mnoho vyhlídek.”
Jak prožíváte tento okamžik?
“Hořkost, smutek… Vidím ostatní běžet a jsem tady, bez motorky.” K tomu není co dodat, bohužel taková je situace. Doufejme, že se to odblokuje: touha běhat tam je, určitě!