Připraveno, připraveno… pódium! Niccolò Antonelli si již dal první zadostiučinění v Estorilském kole mistrovství Evropy Moto2, ve kterém letos debutuje v barvách týmu MMR. Tým, který díky 27letému rodákovi z Cattolicy slavil druhé pódium v kategorii poté, co první získal v roce 2022 opět v Estorilu. Po období 2012-2021 v Moto3 Antonelli udělal skok do kategorie, ale vrátil se z jediné komplikované sezóny ve světě Moto2 uprostřed fyzických problémů a dalších potíží. Přesun na evropský šampionát je příležitostí, jak se přestavět, znovu se pobavit, ale také vyzkoušet své schopnosti. Už se nedívá dopředu, teď myslí jen na jeden závod za druhým, s maximálním odhodláním to udělat dobře. Měli jsme možnost spolu mluvit, tady je to, co nám řekl.
Niccolò Antonelli, debut na stupních vítězů! Čekal jsi to?
Po velmi těžkém roce jsem opravdu šťastný! Samozřejmě si věřím, jinak bych tento sport nehrál, ale myslel jsem si, že jsem v top 6-7. Nemyslel jsem si, že se dostanu na stupně vítězů už v prvním závodě! Jsem také šťastný, protože jsme se od prvních dnů testování vždy dokázali zlepšit, kromě jednoho dne, kdy jsme se trochu trápili kvůli nějakým technickým problémům. Vždy se nám ale dařilo lépe, jak já jako průvodce, tak tým, rostl.
Jaký byl váš první víkend v mistrovství Evropy Moto2?
Nebyl to perfektní víkend, udělali jsme pár chyb, ale nakonec je to v pořádku. V 1. závodě jsem jel přímo a prohrál jsem boj o pódium, zatímco ve 2. závodě jsem se mohl pokusit dojet na 2. místě, ale bohužel uprostřed bylo kolo. Je třeba také říci, že stále hodně bojuji se systémem Mectronik oproti Magneti Marelli, takže na startu vždy ztrácím několik pozic. Možná to šlo udělat ještě trochu lépe, ale i tak jsem spokojený.
Co pro vás tento návrat na pódia po poměrně složitém období znamená? Kolik sebevědomí vám to dodává?
mnoho! Dostat se na stupně vítězů je vždy krásné a byl jsem spokojený i s kvalifikací, zajel jsem potřetí. Kvalifikační kolo je blbost, ale trochu jsem se trápil a to, že jsem zajel dobře, mi dodalo hodně morálky. Stejně jako zajet dobrý závod a dostat se na stupně vítězů. Byl jsem velmi motivován zajet si dobře, ale nebylo to vůbec jednoduché: úroveň CEV není zřejmá, skutečně je tu mnoho silných jezdců, takže jsem se sebou i s týmem velmi spokojený.
Niccolò Antonelli, vraťme se o krok zpět k předsezónním testům. Jste bývalý jezdec MotoGP, jaká byla změna?
Nakonec je to vždy KALEX Moto2. Rozdíl je v tom, že loni Udělal jsem testy, ale otáčel jsem se velmi málo na fyzické problémy, lež qjeho rok jsem mohl hodně zapracovat na jezdecké pozici. Jsou to velmi výkonné a fyzicky odolné motorky, dobré umístění je velmi důležité, abyste mohli využít veškerou svou sílu, zvláště pro jezdce, který není příliš vysoký jako já, nebo spíše malý. Podařilo se nám v tom hodně zlepšit, pak být na kole jiným způsobem i jeho vlastnosti se trochu změnily, naštěstí k lepšímu!
Poté jste se vrátili do Estorilu, skladby, kterou jste dlouho neviděli.
Ano, závodil jsem tam ve svém prvním roce mistrovství světa [2012, ndr]. Hezký víkend s 6. místem ve sprintu s Vazquezem, 5. místo mu chybí o pár tisícin. Byl to dobrý víkend a bylo to i tentokrát, takže bych řekl, že je to trať, která se mi líbí, naštěstí.
Jak se teď vidíš, je ještě co napravovat?
S pokorou mohu říci, že se s tímto motocyklem stále učím a skutečně tomu začínám nyní rozumět, stále z toho nemohu vytěžit maximum. Chci se naučit vše, co se naučit dá, a tím se zdokonalit! Estoril byl dobrý výsledek, ale my postupujeme v klidu. V každém případě si myslím, že jsem mezi 6-7 nejrychlejšími jezdci v CEV, přičemž lídři jedou velmi rychle. Ve Valencii budeme muset testovat, jezdit na kolech, vždy podat 100 % a hledat nejlepší možný výsledek.
Niccolò Antonelli, jak se cítíte v týmu MMR?
Jsou velmi dobří, lidsky i profesně. Myslím, že Morlacchi buduje dobrý tým! Hodně mi pomáhá můj šéf posádky, i on má za sebou několik let mistrovství světa, stejně jako můj telemetrista, a to je pro mě super důležité. Spolupracuji se zkušenými lidmi, kteří mě mohou naučit. Řekl bych, že s týmem jsem velmi šťastný!
A s vašimi novými spoluhráči?
Cítím se dobře. Nakonec jde každý svou cestou, ale mezi všemi třemi je dobrý vztah, vztah vzájemného respektu. To je hlavní věc mezi spoluhráči. Pak samozřejmě, pokud se mám od nich něco naučit, jsem první, kdo to udělá a myslím, že i oni dělají to samé se mnou. Podle mého názoru je to hezké mezi spoluhráči: můžete navzájem vidět svá data, a proto můžete využít silné stránky silného spoluhráče a pokusit se je naučit.
Kdo jsou podle vás piloti, na které je třeba dávat pozor? Samozřejmě kromě Senny Agius.
Carlos Tatay se ukázal jako velmi silný, myslím, že také Harrison Voight. Senna Agius se v tuto chvíli zdá být trochu připravenější než všichni ostatní, očividně by bylo hezké s ním bojovat, ale zatím je rychlejší, už je jisté. Je tu také 6-7 dalších jezdců, všichni velmi silní a blízcí, pak si představuji, že jeden nebo více dalších se vynoří v rotaci. Kromě Tataye a Voighta bych řekl, že Cardelus, Toledo, Surra, Biesiekirski jsou bohužel mimo tento závod kvůli zranění… Jsem si jistý, že na některé také zapomínám, je několik velmi rychlých plus další, kteří mohou růst a učinit toto mistrovství ještě krásnějším. Bude to velmi zajímavý rok!
Niccolò Antonelli, vraťme se do roku 2022: rok, kdy přestoupil do Moto2, nedopadl dobře. Co se pokazilo?
Přicházel jsem z roku 2021 s několika pódii, takže obvykle, když přejdete na Moto2, bude to jistě vyžadovat hodně úsilí, ale možná ne tolik. I když jsem viděl, že se to stává i jiným jezdcům, občas se to stává. Přiznám se, že jsem měl velké potíže, bohužel se nedá říct, že bych testy opravdu dělal, takže už to bylo těžké, pak jsem si věci i zkomplikoval. Vím, co se pokazilo, a samozřejmě jsem během zimy tvrdě pracoval, abych byl fyzicky připraven, což jsem loni nebyl. Podle mého názoru, od toho, pak pracujete na všem ostatním: jízdou se naučíte zvládat výkon kola, váhu, pneumatiky. Čím déle děláte dlouhé běhy, tím více se naučíte kolo.
Po psychické stránce, jak jste to prožíval?
Loni se stalo hodně věcí a udržet koncentraci nebylo snadné. Změna s akademií, uzavření týmu… Mnoho rozhovorů, které musím zvládnout v mém prvním roce v Moto2. Velmi těžká sezóna. I na tom je evidentně prostor pro zlepšení, možná jsem nebyl tak cool, abych všechno zvládal lépe. Ale jsem stále člověk a bojoval jsem. Pracuji na tom, nikdy se nesmíš přestat zlepšovat.
Jak se nyní fyzicky máš, všechno v pořádku?
Ano ano, teď jsem v pořádku. Ale měl jsem trochu obavy: loni jsem měl problémy s jedním závodem, letos jsem startoval se dvěma! Takže jsem byl velmi, velmi nervózní, ale byl jsem překvapen, jak na tom jsem fyzicky. Stále se musím zlepšovat, chybí mi dalších 15 %, ale řekněme, že už jsem to z velké části udělal.
Niccolò Antonelli, nyní jsi restartoval z mistrovství Evropy Moto2 s týmem MMR. Jak jste k této dohodě dospěli?
Když jsem po Valencii uvízl, dali jsme se do práce a okamžitě jsme viděli, že tento tým je podle nás nejlepším řešením. Takže jsme začali pracovat na tom, abychom tam šli, musím poděkovat Massimilianovi za to, že mi věřil pro jeho projekt. Nakonec jsme se dohodli, byla to velká spokojenost.
Měli jste i jiné představy nebo jste hned uvažovali o mistrovství Evropy Moto2?
Mojí prioritou bylo zajistit kontinuitu projektu Moto2. Několik věcí se nepovedlo a já jsem dělal jen jeden rok: takže tvrdě pracuji, jsem první, kdo chce pochopit, jestli to může být moje kategorie, nebo ne. Kdybychom nenašli dohodu, podívali bychom se na další šampionáty, ale nikdy jsme o tom nepřemýšleli, šlo to dobře.
Niccolò Antonelli, můžeme to definovat jako příležitost k vykoupení po těžkém roce?
Nejdůležitější je, že se teď bavím a hodně se soustředím na přítomnost. Doufám, že můžeme říct, že je to dobré vykoupení, ale jestli bude nebo ne, to uvidíme až na konci sezóny. Jsem prostě šťastný, snažím se tuto Moto2 naučit a tým mě podporuje na 100%. Pro budoucnost uvidíme.
Všechny další okruhy šampionátu už znáte. Očekáváte u někoho konkrétního nějaké další potíže nebo ne?
Mám Valencii moc rád, ale loni jsem hodně fyzicky trpěl: zatáčí se tvrdě doleva, takže jsem měl trochu problémy s levým ramenem. Ale přes zimu jsem na tom hodně pracoval a nemůžu se dočkat, až tam pojedu, abych zjistil, jestli to bude další příběh. Řekněme, že to je možná nejtěžší, ale ne kvůli uspořádání, ale spíše kvůli různým problémům loňského roku. Na druhou stranu Barcelona je trať, kterou mám nejraději a opravdu bych si přál, aby se mi dařilo, opravdu mi na ní záleží. Obecně ale musím říct, že není žádná, která by se mi nelíbila, tak když půjdeme dobře, tak ještě lépe! Ale měním se během roku, záleží i na tom, jak jdu.
Máte nějaké cíle, nebo o nich přemýšlíte později?
Řekněme, že by bylo hezké se někdy vrátit na stupně vítězů! Dodalo mi to chuť, líbilo by se mi to. Dlouhodobě na to nemyslím: zase se bavím, pak uvidíme.